Student World

Toto je určitě zajímavé téma. Fyzici jsou dnes schopni akceptovat teorie o proměnnosti konstant v čase. Někde jsem četl, že řešení Maxwellových rovnic vyžaduje aby byla rychlost světla konstatní v řádu mininálně deset na -9 až deset na -12, narozdíl   například od teorie superstun, která je náročnější a vyžaduje přesnost alespoň deset na -15.

      To znamená, že rychlost fotonu pohybujícího se vakuem řádově 10 miliard let by se od rychlosti fotonu emitovaném v dnešní době   lišila nejvýše o tisícinu milimetru. A co takhle položit otázku jinak a místo o konstantnosti v čase uvažovat o konstantnosti na energetické   škále, to znamená zabývat se předpokladem, že by se rychlost fotonů  záření gama mohla lišit o nějaký zanedbatelný a neměřitelný zlomek   metru od rychlosti fotonů například reliktního záření.

     Taková situace by mohla nastat jen v tom případě, že by foton nebyl tím jak je dnes většinou vnímán, totiž jakýmsi ideálním energetickým   kvantem s nulovou klidovou hmotností nebo přesněji bez nulové klidové hmotnosti, ale téměř tuctovou částicí, která takouvou vlastností   jako je klidová hmotnost v žádném případě nemůže opovrhovat. Pravda bylo by to asi nedochůdče, kterému by bylo lépe říkat ultralepton než   lepton. Vždyť pokud bychom se zabývali otázkou jakou klidovou hmotnost má částice, která se při energii fotonu reliktního záření pohybuje   rychlostí světla ve vakuu minus tisícina milimetru došli bychom k výsledku řádově deset na -46. V připadě stejných podmínek pro dlouhé radiové   vlny by klidová hmotnost takové hypotetické částice vyšla samozřejmě ještě podstatně nižší!

     Rychlost světla ve vakuu je konstatní a klidová hmotnost fotonu je rovna nule. To jsou základní axiomy poloviny současné fyziky. Je to dobrý    a odvážný předpoklad a skvělá aproximace skutečnosti. Klidová hmotnost fotonu je téměř zanedbatelná, ale nikoliv rovna nule a rychlost světla    ve vakuu je téměř shodná pro většinu z energetické škály. Toto možná budou axiomy fyziky, která si někdy v budoucnosti bude moci dovolit, ale   i vyžadovat novou generaci jemnějších aproximací.

                                                                                   
PS: Pro ty, kteří si občas něco rádi spočítají malá rada. Lorentzovu transformaci nelze pro tyto extrémní případy použít v klasickém tvaru, čili počítat podle rychlosti. Je třeba ji upravit tak aby se v ní místo rychlosti vyskytovala diference od rychlosti světla. Nebo jinak, je potřeba      rozšířit tuto verzi Pythagorovy věty o dobrodiní rozkladu polynomu (a – b) to celé na druhou.

autor Pavel Pšenák