Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

V nově objevené hrobce v egyptské nekropoli v Abydu byly objeveny figurky připomínající ty šachové – a navíc podobné nálezům z hrobky faraona Tutanchamóna. Jak tento nález sladit s tím, že všeobecně předpokládáme původ šachů z Indie, respektive Persie?

Egypt a Sumer

Ačkoliv se figurky z Abydu v agenturním zpravodajství srovnávaly se šachovými, podobnost s nálezy v Tutanchamonově hrobce svědčí pro jiný výklad: nešlo o šachy, ale o staroegyptskou deskovou hru senet. Tutanchamónovu hrobku dělí od nálezů v Abydu více než 1500 let. Nekropole v Abydu byla svědkem vzniku samotného egyptského státu, byla zde objevena například hrobka krále Štíra, který zahájil proces sjednocení Dolního a Horního Egypta. Z této hrobky známe také nejstarší podobu egyptských hieroglyfů. Zajímavé je, že hra senet je doložena ještě z dřívějšího období kolem roku 3300 př. n. l. Jedná se tedy nejen o nejstarší známou deskovou hru vůbec, ale lidé ji vydrželi hrát mnohem déle, než se zatím věnují šachům.

Podobně jako při počátcích šachů v Indii, i u senetu byla hra doplněna náhodným prvkem, hodem kostkou. To dávalo senetu až náboženský význam – věřilo se, že kdo měl štěstí ve hře, je pod zvláštní ochranou bohů. Právě pro tuto „ochrannou funkci“ bývala hra možná součástí pohřební výbavy; pokud to tedy nebylo prostě tak, že cílem bylo, aby se zemřelý měl i na onom světě jak zabavit.

Senet se hrál na desce 3 * 5 polí, každá strana měla 5 figurek a délka tahu se určovala hodem kostkami (respektive kaménky či vrhacími dřívky, které měly dvě strany). Na rozdíl od šachů se jednalo o hru „závodního“ typu (race game), cílem bylo projít všemi vlastními figurkami co nejrychleji celou deskou; některá pole měla speciální vlastnosti (někde se nesmělo vyhazovat, jiná pole vracela figurku zpět), po některých hodech se táhlo víckrát apod. Někdy se předpokládá, že ze senetu vznikla dalším vývojem současná dáma, ale po pravdě řečeno, jak už je asi patrné z výše uvedeného popisu – hra byla podstatně jednodušší a nezdá se, že by vyžadovala zvláštní intelektuální nároky, připomíná spíš dnešní Člověče nezlob se. To, co se výrazně podobalo současné dámě, se již nicméně hrálo ve starém Řecku.

Zajímavé je, že senet si dnes můžete zahrát na několika místech na Internetu, což je půvabné spojení archaické hry a moderní technologie. Přesná pravidla senetu jsou pouze hypotetická, jedná se o spíše rekonstrukce a interpretace. Nicméně verze, které nabízejí hlavní historici této hry (ano, opravdu existuje i taková specializace), se moc neliší. On-line hraní je možné jednak díky různým nadšencům, ale nabízejí je i světová muzea. Je to zajímavý pokus, jak zaujmout návštěvníky, navíc si zde senet lze často koupit i fyzicky jako suvenýr.

Odkazy na on-line hraní senetu nabízí například Wikipedia na adrese http://en.wikipedia.org/wiki/Senet. On-line senet dobře funguje na Cleveland museum of Art na http://www.clevelandart.org/kids/egypt/senet.html.

Když už je řeč o nejstarších deskových hrách, Egypťané hráli i jiné. Z doby kolem roku 3000 př. n. l. je doložena hra zvaná mehen. U ní je zajímavá, že se někdy po roce 2300 př. n. l. jakoby náhle vytratila; možná dokonce máme před sebou doklad toho, že byla zakázána (náboženské důvody? boj proti hazardu?). Mehen bylo jméno draka, který provázel boha Ra během jeho noční pouti říší mrtvých. Hrací deskou mehenu bylo „tělo“ smotaného hada, jinak ale o hře víme podstatně méně než u senetu. Opět byla nějak spojena s kultovními praktikami, nicméně příslušný had byl spíše hracím plánem než talismanem. Hru známe pouze z vyobrazení a zdá se, že figurky měly tvar lvů a lvic.

Muzeum na univerzitě ve švédské Uppsale nabízí programy pro tyto i jiné egyptské deskové hry i ke stažení (http://www.gustavianum.uu.se/vm/downloads.php?lang=en), sice zdarma, ovšem jen jako shareware.

Svým stářím egyptským hrám konkuruje hra ze sumerského Uru, kterou v hrobce urské princezny Šubady z doby kolem roku 2700 př. n. l. nalezl britský archeolog L. Woolley (proslulost nálezu nezajistila ovšem ani tak vlastní hra, ale množství lidských obětí provázejících zemřelé vládce, což je zvyk jinak ve starověké Mezopotámii nezaznamenaný). Jedná se opět o deskovou „závodní“ hru, někdy se jí říká na „vlky a ovečky“. Co se týče znalosti pravidel, rekonstrukce je sice opět hypotetická, ale panuje na ní více-méně shoda. V Mezopotámii a v Íránu a navíc v průběhu tisíciletí se podoba hry ovšem jistě nějak mohla modifikovat, přičemž popis pravidel v klínovém písmu je mnohem mladší než nálezy z Uru.

Hrálo se dvakrát sedmi kameny (bílá a černá sada) a třemi kostkami ve tvaru pyramid na 20 čtverečcích. Deska se dělila na tři části, krajní řady byly přístupné jen jedné straně, prostřední oběma. Kdo by si chtěl přečíst o rekonstrukci pravidel, může zkusit adresy http://www.luckydog.pwp.blueyonder.co.uk/games/ur/, http://www.gamecabinet.com/history/Ur.html. On-line si je pak možno zahrát na http://www.mesopotamia.co.uk/tombs/challenge/cha_set.html, což je verze, kterou předkládá Britské muzeum. Princip je podobný jako u senetu, na místě je opět nejspíš přirovnání k „člověče, nezlob se“. Královská hra z Uru mimochodem připomíná i mladší staroegyptskou deskovou hru na psy a šakaly – jak vidno, už ve starověku dokázaly deskové hry zřejmě překonávat hranice mezi jednotlivými kulturami a stávaly se skutečně mezinárodními.

Každopádně se ukazuje, že podobně jako u šachů, které vznikaly z čaturangy, tak i jinde byly deskové hry původně výrazně závislé na náhodě/štěstí. Složitější pravidla, která tento aspekt stále více omezují, vznikala až později. Těžko si představit, že by třeba o senetu vznikaly složité učebnice, diváci sledovali velmistrovské partie apod., na to se jedná o hry příliš „dětské“. Zato si dobře představit, že se zde podobně jako u rulety sázelo.

I šachy mají své záhady

Jak tedy vidno, staroegyptské nálezy převažující teorii o indickém/perském původu šachů nejspíš nijak nezpochybňují. Přesto zde ale několik oříšků k rozlousknutí existuje. Asi před 6 lety bylo objeveno něco, co připomíná skutečné šachové figurky, v paláci v Butrintu na území dnešní Albánie. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, problémem je ale datování – do 5.-6. století. To měla teprve hra vznikat, v Evropě se předpokládá její rozšíření až někdy před rokem 1000.

Místo nálezu bylo v té době součástí byzantské říše a ta zase sousedila se sasánovskou Persií (nacházíme se ještě před arabskou expanzí). Zdá se tedy, že z Indie, respektive Persie, pochází i tento časný nález; možná to byl dar, snad našel využití jako dekorace. O tom, že by se šachy tehdy v Evropě hrály, žádné doklady prostě nemáme. Stejně by šlo ještě spíše o variantu čaturangy, protože i v Indii a Persii se hra bez kostek objevila až později.

Ve stejné době se v Evropě ovšem hrálo něco, co dnešní šachy již trochu připomínalo – hra Hnefatafl, snad původně vikingská, snad nějak vzniklá z antických variant dámy. Nicméně se zde objevuje už motiv výhradně šachový: cílem není co nejrychleji figurami někam proběhnout, na hrací desce se jako speciální figurka objevuje král, kterého je třeba „zajmout“, tedy zabránit mu v pohybu. O hře viz i česká Wikipedia (http://cs.wikipedia.org/wiki/Hnefatafl). On-line lze jednu z variant této hry zkusit na http://www.irt.org/games/js/hnefat/, bohužel však jde o verzi pro dva hráče, nikoliv o partii s programem.

Nejstarší deskové hry známe z Egypta a Blízkého východu. Odedávna se samozřejmě hrají i jinde; v Číně, ale i v předkolumbovském Mexiku (tzv. hra patoli) a snad i v Peru. Téma je to nejen hravé, ale i poměrně vážné; na základě podobnosti mezi patoli a hrami indickými se někdy spekuluje o kontaktu mezi Starým a Novým světem dávno před Kolumbem – samozřejmě ale podobnost ve hře není sama o sobě důkazem.

Nakonec lze předpokládat, že první varianty deskových apod. her jsou ještě starší, přímé důkazy o tom však opět nemáme. Z doby kolem roku 8 000 př. n. l. pocházejí například zářezy na kosti z Ishanga na území dnešní Ugandy. Na kosti najdeme řadu vrypů, seskupených ovšem do útvarů zřejmě s nějakou „vnitřní logikou“ – nezdá se, že by šlo o čárky odpovídající třeba počtu ulovené zvěře. Kost je ovšem poškozena a tentokrát se pohybujeme už zcela v oblasti spekulací; převažuje přesvědčení, že nejde o hru, leč spíše o nějaké kalendářní záznamy, ale kdo ví.

Ukazuje se, že první známé deskové hry byly poměrně jednoduché; evoluce podle všeho tedy i v tomto případě funguje jako generátor složitosti nebo ještě spíše zajímavosti (příliš složitá hra by už zase zřejmě nikoho nebavila v roli hráče ani diváka).

***

„Slyšel jsem tedy, že v okolí Naukratidy v Egyptě žil kterýsi z tamních starých bohů, jemuž je také zasvěcen pták, kterému říkají ibis. Jméno toho boha prý bylo Theuth. Ten prý vynalezl nejprve nauku o číslech a počtářství i geometrii, dále pak hru s kaménky a v kostky a zejména také písmo.“

Platón: Faidros, překlad Fr. Novotný

autor Pavel Houser