Student World

Jak vlastně vznikla molekula tak složitá jako nukleová kyselina, navíc ve vazbě na bílkoviny, pokud zde před tímto replikátorem neexistovala žádná selekce? Cairns-Smith uvádí, že v rámci evoluce je možné do skládačky nejenom přidávat…

Příslušná metafora říká zhruba tolik: Postavit cokoliv tak, že v každém kroku přidáváte nové kameny, je velmi obtížné. Vybudovat cokoliv tak, že nejprve na místě shromáždíte velké množství kamenů či jiného materiálu a pak budete naopak ubírat,je mnohem snazší. Po masivní kamenné stavbě dnes již také nenajdete dřevěné podpěry.
A metafora nás vede k "neúprosnému" závěru: DNA je právě vztyčenými kameny, které zůstaly, protože dřevěné lešení evoluce mezi tím odstranila. Tedy, dřevěné podpěry – měly to být samozřejmě jíly :-).

(Zdroj: Richard Dawkins: Slepý hodinář, Paseka, Praha, 2002)

Komentář: K této koncepci zbývá dodat, že dualitu DNA-bílkovina můžeme pominout. RNA svět byl tím, co by mohlo následovat po hypotetické evoluci jílů. RNA je ale stále velmi složitá, představa, že původní replikátor byl jiný, je tedy logická.
Snad pravděpodobnější ale je, že se jednalo o nějakou jednodušší organickou molekulu. V následné válce potom ribonukleová kyselina mohla zvítězit a svého konkurenta doslova rozebrat a postavit z něj svá vlastní těla.
Naproti tomu, pokud bychom postulovali evoluci jílů, celou epizodu nemůžeme tak jednoduše uzavřít s tím, že RNA/DNA prohlásíme za vítězný replikátor. Oba systémy si přece jen bezprostředně nekonkurují a evoluce jílů by tedy měla (zpomaleně, nedokonale apod.) pokračovat dodnes (na souši etc. – bez ohledu na to, že v evoluci bílkovin a nukleových kyselin přestalo být "lešení" z jílu nadále nezbytné). Přitom se ale v případě dědičnosti poruch v pseudokrystalech jílu jedná spíše o myšlenkový model, než o nějaký zjevný fakt…

autor Pavel Houser