Student World

Historie hledání života Vikingy v letech 1976 a 1977 je zajímavá. NASA tehdy vydala tiskovou zprávu, že sondy stopy života našly. Později ale došlo k přehodnocení výsledků, a to i zásluhou slavného astronoma Carla Sagana (autora knihy Kontakt, podle které byl natočen stejnojmenný film). Konečná zpráva zněla: výsledky jsou neprůkazné. Jinými slovy: sondy Viking na Marsu život nenašly, ale ani ho nevyvrátily.

Mnoho astrobiologů dnes upozorňuje, že celý program Viking byl na svou dobu až přehnaně ambiciózní a našel by život snad jedině tak, že by se vysmátý marťan postavil před kameru některé ze dvou sond.

Gilbert Levin vedl experiment Labeled Release (LR) na sondách Viking. Jeho úkolem mělo být nalezení marťanských mikroorganismů prostřednictvím jejich metabolismu. K vzorku půdy byly přidány živiny a dle předpokladu mělo dojít k oxidaci na oxid uhličitý, což se také stalo. NASA měla v rukou určitou indicii existence života na Marsu. Na základě toho vydala zmíněnou tiskovou zprávu. Problém byl ovšem v tom, že jiný test na organické látky dopadl negativně, takže situace život ano x život ne dopadla 1:1. NASA proto dementovala dřívější verdikt a už 33 let trvá na verzi „neprůkazné výsledky“.

Gilbert Levin ale už stejně dlouho tvrdí, že na Marsu život je a sondy Viking ho prostřednictvím jeho experimentu LR nalezly. Svou teorii nově posiluje nalezením metanu v atmosféře planety. Molekuly metanu mají omezenou životnost a během 400 let zmizí. Musí tedy existovat nějaký mechanismus, který metan do atmosféry Marsu dodává. Není to celé ale přesvědčivé, neboť metan může mít i nebiologický původ. Konec konců ho najdeme v atmosférách obřích planet, kde asi mikroorganismy hledat nebudeme.

Druhým argumentem Levina je „repete“ marťanského experimentu, který provedl v Antarktidě se stejným výsledkem. Experiment LR život prokázal, test na organické sloučeniny nikoliv. Levin to vysvětluje tím, že experiment s organickými sloučeninami nebyl úspěšný jednoduše proto, že není tak citlivý jako LR.

Vědci dnes obecně připouštějí, že život na Marsu se může vyskytovat pod povrchem. Žádná ze sond ale zatím nějaké větší hloubkové vrty neprovedla. Samotné Vikingy povrch rudé planety pouze pošimraly. Lopatka nedávné sondy Phoenix se do marťanské půdy zabořila až do hloubky několika centimetrů a potvrdila přítomnost vody, na palubě však neměla žádné přístroje k hledání života.

Určité nové poznatky nedávno přinesli i vědci z Imperial College London a University College London, kteří objevili na základě snímků ze sondy MRO, že se na Marsu nacházela moře vody o něco déle, než se původně očekávalo. Dřívější odhady hovořily o tom, že se kapalná voda z povrchu vytratila někdy před 3,8 miliardami let, avšak nové údaje hovoří o období před 3 miliardami lety. Podle britských vědců se tehdy nacházely poblíž rovníku jezera o velikosti asi 20 kilometrů.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala