Za oknem je nezvyklé ticho. „Sněžné ticho“ je tématem řady obrazů, jaká je ale průvodní fyzika?
Pomiňme nyní dvě možnosti:
– K jevu vůbec nedochází, jen se to tak říká, je to básnická licence
– Jde o druhotný důsledek toho, že řada řidičů si např. rozmyslí do sněhu vyjet
Sníh by, na tom se zdroje víceméně shodují, opravdu měl být příčinou ticha. Následné vysvětlení se však rozcházejí a leccos naznačují i o výuce fyziky u nás (subjektivně). Člověk se naučí spoustu vzorečků, ale rozlišit bludy a správná vysvětlení ne (opět: subjektivně).
Takže lze najít následující výklady: Sněžící vločky se staví do cesty zvukovým vlnám a rozptylují je. Námitka praví, že tento efekt není velký, na to mají zvukové vlny příliš velkou vlnovou délku. Nízkých/hlubokých frekvencí se toto tlumení prý prakticky netýká. (Mimochodem, čím je sníh vlhčí nebo čím větší jsou jeho vločky, tím silnější je – prý -tento efekt.)
Navíc efekt ticha pozorujeme nejen při samotném sněžení (zde navíc může třeba zvučet i vítr), ale ještě spíše až poté, co sníh napadne.
Další, rozumně znějící výklad: plochy, které fungují jako tepelné izolanty a mají malé otvory, respektive co nejčlenitější povrch, dokáží velmi účinně pohlcovat zvuk. Proto se třeba v nahrávacích studiích instalují různé pěnové potahy. To, že sníh funguje jako dobrá tepelná izolace, ví každý obyvatel iglú.
Uvádí se ale ještě jiný důvod, proč sníh přináší ticho. Studený vzduch je hustší než teplý, zvuk se šíří různě rychle v závislosti na hustotě prostředí, a má proto tendenci se zakřivovat/lámat směrem nahoru (?). Zde si výklady poněkud protiřečí, při sněžení se snad rozložení teplot vzduchu nějak mění? (Často sněží, když se otepluje, povrch má jinou teplotu než atmosféra…)
Objevuje se i tvrzení, že sněhová nadílka tlumí neproporcionálně vzdálenější zvuky, naopak ty blízké slyšíme dále celkem jasně/stejně hlasitě. I to má být typické pro znění „zasněžené krajiny“. Lidé, kteří nešeptají, mají pocit, že nepatřičně křičí.
Kdo z čtenářů/čtenářek v tom má jasno?
