Student World

Gravitace se nešíří nekonečnou rychlostí, ale rychlostí blízkou rychlosti světla. Einsteinova obecná teorie relativity přestála další zkoušku a provedený experiment může mít mnohem širší dopad.

Tým vedený Sergeiem Kopeikinem (kvůli dalšímu dohledávání píšeme v anglické transkripci) z University of Missouri-Columbia, provedl experimenty, ze kterých vyplývá, že rychlost světla a gravitace se odchylují maximálně o 20 %. Každopádně byla vyvrácena představa, že by se gravitace šířila rychlostí nekonečnou.
Zajímavé je, že rychlost šíření gravitačních vln byla změřena bez toho, aby se podařilo identifikovat vlastní částice přenášející interakci (gravitony). Metodika příslušného experimentu byla vypracována již v roce 1996, nyní teprve umožnily ale podmínky vlastní měření – šlo o stav, kdy byl Jupiter v zákrytu se vzdáleným kvazarem (podrobnosti o experimentu budou aktualizovány – nicméně se opět jednalo o ohýbání paprsků vlivem gravitačního pole, podobně jako ve slavném experimentu Edingtonově).

Další informace
http://web.missouri.edu/%7Enews/releases/gravitymeasuring.html
http://www.spaceflightnow.com/news/n0301/09gravity/
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/2238452.stm
Na informaci upozornil
Jaroslav Kousal, kousal@monoceros.physics.muni.cz
Děkujeme.

K celé záležitosti prozatím jen bleskový komentář: Pokud je rychlost gravitace přece jen o něco nižší než rychlost světla (třeba jen o málo), vyplývalo by z toho, že gravitony jsou hmotné, byť jejich hmotnost je velmi malá. Takže na otázku, zda gravitony mají nulovou či nenulovou klidovou hmotnost, experiment zřejmě jednoznačně neodpověděl.
Další rovinou experimentu, o které se pokouší diskutovat server SpaceFlightNow, je pak dopad zjištěných výsledků na kosmologie stojící "nad" obecnou relativitou, tedy především teorii superstrun a ideu bran, obecněji teorie, které postulují existenci nějakých dodatečných dimenzí.
Kopeikin podle spaceflightnow.com řekl: "Our measurement puts some strong limits on the theories that propose extra dimensions, such as superstring theory and brane theories."

autor Pavel Houser