Student World

Jednoho dne po bouřce spatřil na svahu řeckého Parnasu pasák koz plameny šlehající ze štěrbiny ve skále. Zburcoval okolní obyvatele a všichni se shodli, že jde o oheň božského původu. A vybudovali na místě plamene chrám a ustanovili kněžku, které přisoudili nadání vidět do budoucnosti.

Jak se dalo čekat, jde skutečně o Apollónův chrám a o známou delfskou věštírnu, jejíž počátky se datují do temného období na přelomu 2.-1. tisíciletí př. n. l. Delfská věštírna se sice objevuje i v bájích situovaných do mykénské doby, archeologické bádání ale existenci věštírny v této době nepotvrdily (stejně je na tom ostatně i "meneláovská" Sparta).

V Delfách se pravděpodobně jednalo se o plameny zemního plynu, který volně unikal zpod zemského povrchu a byl zapálen pravděpodobně bleskem. Právě tímto způsobem se lidé na počátku setkávali se zemním plynem; všimnout si jeho přítomnosti mohli vlastně jen náhodou, když začal hořet – na rozdíl od uměle odorizovaného zemního plynu, tak jak jej známe z užití v domácnostech, je vytěžený plyn bez zápachu).

I když existuje několik teorií o původu zemního plynu, většina z nich se shoduje v tom, že vznikl před mnoha miliony let (stáří zdroje Troll v Severním moři je např. odhadováno na 136 miliónů let).

Poznámka Pavel Houser: Ve Vesmíru vyšel před několika lety dokonce článek o planetologovi Goldovi, který přišel s teorií o vzniku ropy a zemního plynu už v době formování planety Země.

V antické době se zemní plyn používal hlavně ke kultovním účelům. Píše o tom např. řecký historik Ktésias (kolem r. 400 př. n. l.) , existují zmínky o osvětlování chrámu bohyně Vesty v Římě ve 3. st. n. l.

Staří Číňané byli naproti tomu v oblasti Sečuánu schopní těžit zemní plyn až z hloubky 200 m a cíleně jej využívali k praktickým účelům (rozváděli jej bambusovým potrubím do svých domů ke svícení a snad i vaření a do solivarů, kde teplem jeho plamene odpařovali slanou vodu. Bohužel prameny se značně liší v dataci tohoto období (10. st. př. n. l. až 1. st. n. l.).

Ze středověku se v písemných pramenech setkáváme se zemním plynem pouze jednou – v r. 1273 popisuje cestovatel Marco Polo „věčné plameny před chrámem Zaratuštry“. Má na mysli zřejmě oblast dnešního Baku v Ázerbajdžánu.

Z USA se pak traduje jedna novověká historka: Poryv větru zanesl jiskřičku od táboráku nad vodní hladinu a nad potokem se objevily tančící plamínky. To se psal rok 1821 a došlo k tomu v městečku Fredonia ve státě New York. William Hart využil zjištění, že ze dna vycházející bubliny jsou schopny hoření a vrtem do hloubky necelých 10 m navrtal zdroj zemního plynu. To se stalo podnětem pro pozdější vznik pravděpodobně první společnosti pro využití přírodního zemního plynu a začátek moderních plynařských technologií.

autor Anna Kalmanová