Vesmír mohl být na počátku nikoliv malý a horký, ale rozlehlý a studený. Počátkem je přitom míněna doba předcházející velkému třesku.
S touto koncepcí přišli italští vědci Gasperini a Veneziano. Na počátku, respektive "někdy před velkým třeskem", to jest v době, do níž jsou autoři teorie schopni dohlédnout, byl vesmír rozlehlý, studený a pustý. Snad se jednalo o výsledek nějakého předešlého rozpínání, podobnému klasické inflaci.
V následujícím období se prostor zakřivoval, ohříval a jeho hustota rostla – alespoň na některých místech. Velký třesk byl potom spíše lokálním "výbuchem" v trojrozměrné podmnožině nevíti či desetirozměrného kontinua než počátkem celého kosmu.
Strunoví kosmologové tvrdí, že tato koncepce má oproti klasicky chápanému velkému třesku jednu velkou výhodu: lépe vysvětluje inflaci. Ta, na rozdíl od klasického modelu, probíhá v podle Gasperiniho a Veneziana dávno před velkým třeskem, není tedy ničím zvláštním (jinak zbývá vysvětlit speciální vlastnosti inflačního rozpínání vesmíru).
(Zdroj: Brian Greene: Elegantní vesmír, Mladá fronta, Praha, 2001)
