Dnes asi převládajícím vysvětlením kulového blesku je hypotéza, podle níž jsou za jev odpovědné sloučeniny křemíku.
(viz článek zde)
Tedy alespoň pokud zůstaneme u teorií čistě fyzikálních a střízlivých, a pomineme možnost, že nic takového jako „obecný kulový blesk“ neexistuje a různá pozorování odpovídají různým jevům; což sice působí rozumně, ale takový výsledek je současně trochu rezignací.
John Lowke z australského CSIRO, hlavní autor následující myšlenky, nyní přichází s novou teorií. Křemíková hypotéza má podle něj vážné problémy. Pokud něco hoří (křemíková hypotéza dává kulový blesk do souvislosti s jevy typu oxidace atomárního křemíku), plyn zvyšuje teplotu a rozpíná se. Koule tvořící kulový blesk ale svou velikost dle pozorování nijak nemění, na závěr se jakoby rozprskne, ale nijak se předtím nenafukuje.
Lowke pokládá za klíčová některá svědectví, podle nichž kulový blesk dokáže projít přes okenní sklo, a to třeba i v letadlech. Podle něj to naznačuje, že původ jevu je spíše čistě elektrický než chemický. Má jít o ionty, které se nachytají na sklo z vnější strany. Velké množství iontů se ve vzduchu objeví klidně i při běžné bouřce (podle této verze tedy kulový blesk provází blesky obyčejné, bez nich nevzniká).
Přestože (nebo spíše protože?) sklo je izolátor, může se na něj zvenku nabalit tolik iontů, až vyvolají i elektrické pole a výboj na vnitřní straně, sklo rozbijí apod.
Dokázat by tato hypotéza šla nejlépe experimentálně. Ale ani to nemusí být jednoznačné, protože objekty podobných (ne však všech popisovaných) vlastností, jako má kulový blesk, se podařilo vytvořit i při hrátkách se sloučeninami křemíku.
Článek vědců z CSIRO a ANU (Australian National University) vyšel v Journal of Geophysical Research Atmospheres.
The Register a další
