Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

I když evoluční teorie se kromě biologie objevila třeba v lingvistice, hlavní inspirací pro Darwina byla evoluce geologická, konkrétně práce, kterou na tomto poli vykonal Charles Lyell (1797-1875).

Lyell při svých výzkumech přišel na to, že svět je mnohem starší, než se zdá být z Bible (respektive jejího určitého chápání). Pokud předpokládal, že procesy, které pozorujeme kolem sebe, probíhaly stejně/obdobně i v minulosti, veškeré geologické události se v žádném případě nemohly vejít do 6 000 let. Lyell znal již také Lamarckovu evoluční teorii (při cestě do Francie Lamarcka poznal i osobně).
Po dlouhých výzkumech a pečlivém shromažďování dat vydal Lyell knihu Základy geologie, zřejmě jedno z nejvlivnějších vědeckých děl, které kdy bylo vůbec napsáno. Lyell ve svém díle pominul kataklyzmata typu biblické potopy světa a soustředil se především na popis postupných změn v nezměrném geologickém čase. Za hlavní působící síly pokládal „zarovnávání“ povrchu účinkem řek a moří, vulkány a zemětřesení naopak zase obnovovaly povrchové nerovnosti. (Z dnešního pohledu je jasné, že Lyell poněkud podcenil roli skutečných katastrof typu srážek s asteroidem, to mu však lze těžko mít za zlé.)
Paul Johnson popisuje, že Lyell byl ovšem nejen pečlivý vědec, ale také šikovný taktik. Ve svém díle citoval některé teologické práce jakoby na svou podporu. Své výsledky předložil tak, že se nezdály být až zase tolik alarmující. O jeho knize příznivě informoval nejvýznamnější tehdejší britský konzervativní časopis. Některé pasáže Lyell úmyslně zkrátil, radikální komentáře v prvním vydání knihy raději zcela vypustil.
„Jeho kradmý postup,“ píše Johnson, „měl úspěch. Zásadám se dostalo rozsáhlého uznání a byly přijaty jako vědecká ortodoxie dřív, že se fundamentalisté zorientovali a uvědomili se, že dílo naprosto ničí jejich biblickou chronologii.“

Zdroj: Paul Johnson: Zrození moderní doby, Academia, Praha, 1998

Kromě jiného lze uvažovat o tom, že Lyellův postup by se hodil v určitých kauzách i dnes. Existuje také řada de facto zakázaných témat (genetický determinismus, výzkumy odlišnosti jednotlivých etnik či pohlaví…). Než se pouštět do frontálních střetů s náboženským fundamentalismem či politickou korektností, je možná účelnější postupovat nenápadně (nepsat texty o tom, že svobodná vůle či duše je iluze, ale o tom, že gen XY ovlivňuje schizofrenii a látka Z je zodpovědná za naši náladu či schopnost řešit testy IQ). Nepřicházet rovnou s obecnou tezí, ale nechat ji vzniknout v myslích čtenářů postupně a „samu od sebe“, když už fakta budou vědeckou ortodoxií.

autor Pavel Houser