Student World

Debaty o vodě na Marsu hned tak asi nekončí. Nedávno jsme na Science Worldu publikovali článek, podle kterého se voda na Marsu nehodila pro nic na způsob pozemského života, byla to s trochou nadsázky spíše slaná kaše, kyselá a silně oxidační.

Viz:
Voda na Marsu byla příliš slaná
O oxidačním prostředí na Marsu viz také
Marťanský život a peroxid vodíku

Teď zase vychází v Nature článek, který o Marsu hovoří jako o místě mnohem přívětivějším.
Ono vlhké klima se mělo týkat období před 4-3,8 miliardami let. Voda tehdy měla být na značné části Rudé planety přítomna stabilně, nikoliv nárazově při událostech katastrofického typu. Sonda Mars Reconnaissance Orbiter prokázala pomocí spektrometrické analýzy, že značná část nerostů na jižní části Marsu vznikla opravdu v prostředí kapalné vody a navíc zřejmě po nějaký čas ležela na dně moře/jezera. Způsob ukládání sedimentů také naznačuje, že tu v té době bylo mnohem tepleji.
Vlhké prostředí na Marsu mohlo mít řadu podob, v některých oblastech voda nezůstávala jen na povrchu, ale prosakovala horninami i půdou. Podle jedné z teorií byla právě zavodněná zemská kůra místem vzniku života.
Rozložení jílových materiálů naznačuje, že voda zde přetrvávala minimálně po tisíciletí, ale možná i miliony let. Řeky zde tekly dostatečně dlouho na to, aby se v místech jejich ústí do jezer stihly začít vytvářet delty. Vědci předpokládají, že právě jílové materiály by mohly eventuálně dokázat uchovat organické látky nebo dokonce pozůstatky marťanského života – samozřejmě pokud kdy nějaký existoval.

K dalším objevům, které se v poslední době na Marsu podařilo učinit, patří nález zásaditých minerálů (pH mezi 8 a 9), především chloridů a uhličitanů draselného, hořečnatého a sodného. To je zajímavé i z toho důvodu, že minulé nálezy ukazovaly, že prostředí marsovských jezer bylo pro pozemský život příliš kyselé (viz výše).

Viz také:
Phoenix hlásí: Bílý materiál musí být led!

autor Pavel Houser