Grafen je někdy označován jako čtvrtá modifikace uhlíku, de facto jde ale o velmi tenkou, až monoatomovou vrstvu obyčejného grafitu. Srolováním lze z grafenu připravit uhlíkové nanotrubičky, přičemž naopak grafen můžeme chápat jako nanotrubičky v rozbalené formě.
Destička z grafenu je za ideálních podmínek velice dobře vodivá. V praxi ale samozřejmě obsahuje nepravidelnosti a pro optimalizaci budoucích výrobních postupů bylo důležité zjistit, jak které nepravidelnosti mění elektrické vlastnosti grafenu. Kdy se ztrácí jeho výborná vodivost?
Vědci z National Institute of Standards and Technology (NIST) a Georgia Institute of Technology proto zkoumali, jak se chová různě narušená vrstva grafenu na karbidu křemíku (což je preferovaný způsob využití grafenu v budoucí nanoelektronice). Ukázalo se, že nepravidelnosti na povrchu karbidu křemíku vedou samozřejmě i k nepravidelnostem/zvlněním grafenového povlaku, což však má na vodivost výsledně poměrně malý vliv. Naopak fatální jsou chybějící uhlíkové atomy v mřížce grafenu, které se ihned projeví nárůstem elektrického odporu.
Zdroj: Eurekalert
Poznámka: Podle odkazovaného textu studie rovněž potvrdila, že elektrony pohybující se grafenem se chovají podobně jako fotony. Bohužel není upřesněno, co si pod tím má člověk představit, snad vysokou rychlost?