Před 300 lety, 28. října 1703, zemřel britský matematik John Wallis, který proslul svými pracemi zejména na poli algebry.
John Wallis (1616-1703) patří mezi velké matematiky 17. století, doby, kdy se matematika začala v dosud nebývalé míře uplatňovat i jako nástroj pro vyjádření fyzikálních jevů. Wallis proslul tím, že v návaznosti na práce francouzských matematiků René Descartese, Blaise Pascala a Pierra Fermanta zformuloval dále některé základy moderní algebry. Začal totiž algebru přepracovávat tak, že obsahovala i skutečnou analýzu. Zavedl např. nekonečné řady a nekonečné součiny, používal imaginární čísla, záporné i lomené exponenty. Pokoušel se i matematicky vyjádřit nekonečno. Jeho nejvýznamnějším dílem je Tractatus de sectionibus conisis (1655), je autorem vlivných učebnic Arithmetica Infinitorum (1656) a Algebra (1685), v nichž publikoval svá matematická zjištění.
John Wallis zastával savilianský post profesora geometrie na univerzitě v Oxfordu, kde působil až do své smrti. Vedle matematických a fyzikálních prací (zabýval se dynamikou) publikoval knihy o teologii, logice a filosofii. Jako první vypracoval metodu, jak vyučovat hluchoněmé. O jeho vědecké proslulosti svědčí i skutečnost, že byl jedním z učenců, kteří s podporou krále Karla II. založili v roce 1662 Královskou vědeckou společnost (Royal Society of London for Promotion of Natural Science).
Do dějin matematiky se John Wallis zapsal i svými neuvěřitelnými schopnostmi. Jak poznamenává Jiří Svršek ve svém seriálu „Historie matematicky a fyziky“ (vyšlo na http://pes.internet.cz/veda), byl Wallis schopen zpaměti určit celou část druhé odmocniny čísla 3 * 10 exp 40. Výsledek pak zapisoval několik hodin na papír ze své paměti. O dva měsíce později po tomto neobyčejném výkonu byl vyzván, aby vypočetl odmocninu z čísla, které mělo 53 číslic. Celý výpočet provedl třiapadesátiletý Wallis zpaměti.
Více informací:
http://www.maths.tcd.ie/pub/HistMath/People/Wallis/RouseBall/RB_Wallis.html
