Pekka Koskinen z finské University of Jyväskylä a jeho kolegové navrhli následující uspořádání. Mezi dvě vrstvy grafenu se vloží další, která ale bude zprohýbaná. Struktura tedy odpovídá kartonové krabici. Ačkoliv toto uspořádání může najít využití i v procesech vyžadujících velký aktivní povrch (elektronika – baterie, chemické procesy – filtrace), hlavní výhodou by měly být specifické mechanické vlastnosti – zejména pevnost vztažená na hmotnost. Prostě podobně jako papírová krabice používaná při stěhování.
Otázkou zatím je, jak zvládnout průmyslovou výrobu takto poskládaných tří „pruhů“ (eventuálně vláken). Mechanickou pevnost bude struktura mít pouze tehdy, když se plochy uhlíku propojí příslušnými kovalentními vazbami. S vnitřním pruhem lze různě manipulovat pomocí tahu, tlaku a smyku, výsledný materiál pak může mít různé vlastnosti. V zásadě může jít tedy o univerzální řešení, které lze dále různě ladit, škálovat atd. („framework“).
Z pohledu laika bohužel opět trochu platí výrok A. C. Clarka, že pokročilejší věda je skoro neodlišitelná od magie…
Příslušná práce byla publikována v časopisu Applied Physics Letters.
Zdroj: Phys.org
