Výraz alchymie se do Evropy dostal z arabského al-kímijá. Al je v arabštině člen, z čeho se však vzala ona "kímijá" či "chímija"?
Jako poměrně nadějné, ale nakonec zřejmě chybné, se zdá být vysvětlení, které spojuje slovo se staroegyptským "keme", čerň. Tímto způsobem se podle černé vlhké egyptské půdy někdy označoval Egypt sám (např. v gnostické Písni o perle je bahno přímo synonymem Egypta, jde o temnou zemi ležící "dole", cesta do Egypta představuje symbol pádu duše do materiálního světa). Alchymie by pak původně znamenala něco jako "egyptské umění". Je pravda, že se zřejmě zrodila v helénistickém Egyptě, nicméně by stálo za to zdůraznit onen helénismus. Původní texty nebyly psány staroegyptsky (či koptsky), ale řecky.
Proto je zřejmě nejnadějnější hledat etymologii slova také v řečtině. Převládá názor, podle kterého je základem řecké sloveso cheo, "slívat". Původně šlo tedy zřejmě o řemeslně chápané umění slévat kovy.
Z doby helénismu a římského panství však není známo, že by první alchymisté svoji nauku nějak přímo nazývali. Spíše se používaly opisy typu "posvátné umění". Popsaná etymologie je tak stále spíše na úrovni hypotézy.
Zdroj: Bernhard Dietrich Haage: Středověká alchymie, Vyšehrad, Praha, 2001
