Student World

První běžně používané kyseliny byly ty, které vznikají při kvasných procesech, především kyselina octová. Na objev silných minerálních kyselin však bylo třeba čekat mnohem déle.

Kyselina dusičná objevila zhruba ve 14. století. Připravovala se z kyseliny sírové (i ta ovšem tehdy vznikala jen jako meziprodukt) a dusičnanu za vysoké teploty; tímto způsobem lze dostat kyselinu dusičnou i značně koncentrovanou. Obecně při tomto postupu však kyselina dusičná bývala znečištěna též kyselinou dusitou (částečný rozklad dusičnanů za vysoké teploty) a chlorovodíkovou (to se nehodilo, kyselina dusičná sice dokázala rozpouštět stříbro, ale při přítomnosti kyseliny chlorovodíkové z roztoku vypadával nerozpustný chlorid stříbrný). Na druhé straně odtud už stačilo jenom nějak obrátit poměr obou kyselin a výsledkem byla lučavka – první známá kyselina, která dokázala rozpustit také zlato. Tento fakt měl i závažné důsledky filozofické, protože zlato se až do té doby pokládalo za „nezničitelné“. K objevu lučavky došlo nejspíš někdy ve 14.-15. století.

Jak vidno, z předcházejícího nijak nevyplývá, že by kyselina sírová byla (jako taková) známa dříve než kyselina dusičná, je to však pravděpodobné. Připravovala se buď tepelným rozkladem síranů, nebo přímým spalováním síry (podobně jako když dnes při spalování síry vzniká nejprve oxid siřičitý, ten se však v atmosféře posléze oxiduje na sírový a k zemi prší už kyselina sírová).

Kyselina chlorovodíková se v Evropě překvapivě objevila až v 16. století. Od 17. století se vyráběla především destilací soli s kyselinou sírovou. Obecně lze říci, že o kyselinu chlorovodíkovou ani sírovou nebyl před vznikem chemického průmyslu velký zájem, kyselina sírová se de facto uplatňovala jen při výrobě ostatních kyselin (plus snad ještě bělení). I kyselina dusičná se v první fázi používala ve větší míře jen pro ověřování pravosti zlata.

Zajímavá je otázka, zda tyto kyseliny nebyly před Evropou známy v Indii. Již cca z 12. století je znám postup „usmrcování zlata“, který by mohl odpovídat jeho rozpouštění v lučavce (jež by vznikla při žíhání směsi chloridů, síranů a dusičnanů). Jedná se nicméně o text alchymistický plný metafor a porozumění je značně nejisté, podobně problematické je pak bohužel i datování. Taktéž nejistá je interpretace jiného indického textu jako popisu rozpouštění mědi v kyselině sírové za vzniku modré skalice – to by znamenalo, že i kyselina sírová mohla být v Indii snad známa dříve než v Evropě…

Zdroj: Vladimír Karpenko: Alchymie. Nauka mezi snem z skutečností, Academia, Praha 2007

Poznámka: I když minerální kyseliny jako takové nebyly dlouho známy, při některých postupech je mohly nahradit jejich soli se slabšími zásadami. Skalice („vitrioly“) byly známy a používány již v antickém období.

O knize na Science Worldu viz také
Počátky antické alchymie: mezi řemeslem, symboly a hrou s barvami
Drahé kovy ve starověku: Jak se čistilo, falšovalo – a odhalovalo

autor Pavel Houser