Student World

Na závodních okruzích i v písku pouští rallye se stále častěji lze setkat s technologiemi, které byly původně vyvinuty pro kosmický program. Izolační materiály určené pro rakety Ariane chrání posádky před horkem, lehké, ale pevné uhlíkaté kompozity umožňují snížit hmotnost závodních vozů. Stáj F1 McLaren obléká své mechaniky do chladících uniforem vyrobených ze stejného materiálu, jako jsou oděvy astronautů.

Technologie a materiály vyvinuté v rámci kosmických programů se už mnohokrát ukázaly být užitečné i v řadě oblastí běžného života. Kosmické agentury obvykle mají programy, které jsou přímo určeny pro přenos kosmických technologií "dolů na Zem". Patří mezi ně i Technology Transfer Programme (TTP) Evropské kosmické agentury (ESA). Jen za uplynulé desetiletí se tento program může pochlubit více než 150 kosmickými technologiemi, které byly využity v pozemských podmínkách.

Jednou z oblastí, kde se výsledky kosmického výzkumu často uplatňují, představuje automobilový průmysl. S potřebou vyvíjet stále bezpečnější, spolehlivější a pohodlnější automobily přichází i využití v minulosti neobvyklých materiálů a technologií. Špičkou tohoto průmyslového odvětví jsou automobilové soutěže, na nichž se obvykle v extrémních podmínkách testují novinky, které se později mohou objevit v běžných automobilech. A tak se kosmické technologie objevily na závodních okruzích, v depech či písku dálkových rallye.

Extrémním případem závodu tohoto typu je Rallye Paris-Dakar. Tisíce kilometrů v saharské poušti, kde boj s vysokou teplotou je přímo otázkou přežití. Účastníci volí nejrůznější prostředky na obranu před horkem. Tým Pescarolo Sport už loni vsadil na kosmické technologie, které byly původně vyvinuty v rámci programů ESA. Jejich společným jmenovatelem je snaha ochladit automobily i jejich posádky. Logo ESA bylo umístěno na vozidle Nissan Terrano, které řídil čtyřnásobný vítěz závodu Le Mans a mnohonásobný účastník "Dakaru" Henri Pescarolo.

Tepelná izolace, která byla původně vyvinuta pro rakety Ariane, chrání posádku vozu před horkem z výfukového systému. Teplota výfuku, která může za normálních podmínek dosáhnout až 800 C, je díky použité izolace redukována na 100 C. Snižuje se tak riziko vzniku požáru v případě úniku paliva či oleje do výfuku, ale i teplotu uvnitř vozidla. Ze zkušeností kosmického výzkumu čerpá i helma pro členy posádky. Její chladicí systém využívá Peltierových článků, které pumpují teplo z vnitřních částí helmy do vnějších, aby odtud mohlo být vedeno cirkulující kapalinou do zvláštní "výlevky", ve které je posléze absorbováno. Pevné Peltierovy články o tloušťce pouhého milimetru poskytující chladící efekt aniž by obsahovaly jakékoliv pohyblivé části.

Moderní technologie spolu se středověkými postupy byly kombinovány při vývoji samochladícího kontejneru, který dokáže během několika minut snížit teplotu nápojů až o 20 stupňů. Proces využívá malého množství odpařené vody a chladících vlastností terakotové hlíny. Při vývoji tohoto chladícího systému bylo využito numerických simulací původně určených pro účely kosmických výprav. Se stravováním souvisí i další kosmické technologie. Závodníci i ostatní členové týmu konzumují kosmickou stravu. V rámci rusko-francouzského projektu Cassiopeia bylo v roce 1996 vyvinuto jídlo pro astronauty, které splňuje extrémně přísná kritéria pro kosmické lety a zároveň si uchovává gurmánské vlastnosti francouzské kuchyně. Dnes je toto menu zcela běžné pro posádky Mezinárodní kosmické stanice a jeho podávání na rallye dokazuje, že je možné si pochutnat na kvalitní stravě i v extrémních podmínkách.

Spolupráce Henriho Pescarola s ESA začala před dvěma lety a neomezuje se pouze na rallye Paris-Dakar. Tým Pescarolo Sport se za podpory kosmické agentury účastní i šampionátu FIA Sportscar. A rozhodně zde nehraje žádnou okrajovou roli. Jen v loňském ročníku jeho vozy "Courage C60 Evo Peugeot" v šampionátu dvakrát zvítězili a v celkové klasifikaci týmů obsadili druhé místo. Neztratili se ani na legendárního maratónu 24 hodin Le Mans, kde se hned dvě vozidla vešla v konečné klasifikaci do první desítky.

S novým ročníkem šampionátu Sportscar byl představen nový vůz Pescarolo-Judd. Velmi lehké, ale zároveň pevné uhlíkaté kompozitní materiály jsou použity ve vnitřní struktuře automobilu. Podobných materiálů využívá ESA při konstrukci kosmických družic. Už v loňském roce vyústilo jejich použití ve snížení hmotnosti závodního automobilu o 29 kg, letos byl tým schopen přidat úsporu dalších devíti kilogramů. Jak uvádí André de Cortanze, technický ředitel Pescarolo Sport, "využití lehčích materiálů umožňuje optimální rozložení hmotnosti a zlepšení celkového výkonu auta". Podobně jako v případě vozu určeného pro "Dakar" je i zde výfukový systém vybaven tepelnou izolací z program Ariane. Tepelný štít pocházející ze stejného programu odděluje motor od palivové nádrže.

Svět Formule 1 je co se týká využití nejmodernějších technologií samostatnou kapitolou. A tak není divu, že i zde se objevují ty převzaté z kosmického výzkumu. Hovoříme-li o poznatcích získaných v rámci evropského kosmického programu, můžeme uvést jeden konkrétní případ i z tohoto odvětví automobilových závodů. Jedna z předních stájí F1 McLaren totiž obléká své mechaniky do kombinéz, které jsou vyrobeny ze stejného materiálu jako oděvy astronautů pracujících na oběžné dráze kolem Země.
Myšlenka na využití tohoto materiálu pochází z roku 2001. Tehdy se výrobce oděvů, italská společnosti Karada zabývala myšlenkou vývoje chladícího oděvu. Požadavky na tento výrobek byly přísné – umožnit regulaci teploty, poskytnout ochranu před ohněm a zároveň pohodlné nošení. Oděv zkrátka musel splňovat podobně přísné standardy jako oděvy samotných závodníků. Ve spolupráci se společností D’Appolonia, která je členem sítě TTP poskytující technologie ESA, bylo nalezeno řešení – 50 metrů plastických trubiček o tloušťce 2 mm, které byly původně vyvinuty kanadskou společností Med-Eng pro oděvy astronautů. Z nich bylo vyrobeno 55 kombinéz, která posléze oblékli mechanici závodní stáje. Výsledkem je miniaturní klimatizační systém, který poskytuje tepelný komfort i v podmínkách extrémního horka.

autor Pavel Koten