Pasivní kouření je podle nově publikovaných výsledků jedním z faktorů, které podporují vznik cukrovky. Američtí a britští vědci sledovali po 15 let pacienty pasivně kouřící a ve srovnání s kontrolní skupinou zjistili statisticky významný rozdíl s ohledem na onemocnění diabetem. Ba co víc, pravidelní pasivní kuřáci vyšli ze sledování dokonce ještě hůře než lidé, kteří v minulosti kouřili, ale kouřit přestali. (uváděná čísla pro vznik glukózové intolerance během 15 let jsou: kuřáci – 22 procent, pasivní kuřáci – 17, bývalí kuřáci – 14, celoživotní nekuřáci 11,5)
Ačkoliv tedy rozdíly nejsou nijak dramatickém, po rakovině a infarktu je to další nemilá zpráva pro všechny, kdo sami nekouří, ale např. hospodu si neodepřou.
Popsaný mechanismus prozatím předpokládá, že se toxiny z tabákového kouře ukládají ve slinivce a postupně narušují tvorbu inzulínu. Výsledkem je větší pravděpodobnost vzniku glukózové intolerance. V článku se dokonce spekuluje, že pasivní kouření může být v tomto ohledu škodlivější než to aktivní (rozdíl mezi horkým a studeným kouřem), což ale působí hodně divně – znamenalo by to např. extrémní škodlivost vodní dýmky.
Zdroj: New Scientist,
http://www.newscientist.com/article/dn8965-passive-smoking-linked-with-diabetes-for-first-time.html
Poznámka: Klíčové je, co se vlastně ve studii míní pasivním kouřením. Pokud třeba pobyt v restauraci, pak by se dalo uvažovat, že tito lidé si, minimálně v českém prostředí, se zvýšenou pravděpodobností přivolají diabetes i celkově nezdravým způsobem života (alkohol, uzeniny…), a to bez ohledu na inhalování dýmu. Takováhle námitka se však přímo nabízí, a lze tedy předpokládat, že příslušný výzkum byl od tohoto vlivu „očištěn“ a posuzovalo se spíše pasivní kouření v rodinném prostředí.
Poznámka: Omlouváme se za technické problémy s diskusí k tomuto článku. Problémy s přidáváním nových komentářů již byly odstraněny.
