Student World

Tehdy větší množství kyslíku v atmosféře způsobilo změnu celého metabolismu planety, tyto procesy vedly posléze až ke katastrofickým dobám ledovým.

Jaký je ale vztah mezi fosority a kyslíkem? Nový výzkum dává vznik fosforitů do souvislosti se vznikem nik, kde působí sirné bakterie. Článek publikovaný v Nature Geoscience tvrdí, že za ložiska mohou přímo sirné bakterie, nikoliv „obecně oxidační prostředí“. Tudíž je zde i impulz pro astrobiologii – pokud bychom ve zbytku sluneční soustavy objevili něco podobného fosforitům, stálo by za to zbystřit pozornost.
Výsledky jsou založené především na geologických výzkumech v ruské Karélii. Hlavní autor textu Aivo Lepland uvádí, že dosavadní chápání mechanismů vedoucích ke vzniku fosforitových ložisek je podle něj chybné. Fosfority nejsou prostě důsledkem vzestupu koncentrace kyslíku (jako třeba usazeniny železa a manganu), respektive ne přímo. Kyslík v atmosféře měl podle Leplanda podpořit zvětrávání, změnit geochemii síry a zvýšit její přísun do oceánu. Tím vznikly (nebo se rozšířily) niky pro sirné bakterie a až jejich činnost má na svědomí vznik fosforitových ložisek. Takže podobná ložiska na jiných planetách nevypovídají prostě o oxidačním prostředí, ale mohly by indikovat i přímo život, a to nejspíš docela komplexní (byť mikrobiální). Takové pátrání má smysl u velkých objektů, planet či měsíců, třeba pro komety obdobné procesy v makroměřítku v úvahu nejspíš nepřicházejí.

Zdroj: Phys.org

Poznámka: Další dohledávání vede k tomu, že fosfority ve větší míře vznikaly i později – na rozdíl od dejme tomu železných páskových rud (i když výjimky lze najít i zde, páskové železné rudy mladší než 1,8 miliard let jsou podle všeho opravdu výjimky). Jak to ale souvisí s předloženými mechanismy? Fosfority se dále tvořily především v permu (asi nesouvisí s příslušným vymíráním), na konci křídy (velké vymírání?) a na konci miocénu.

autor Pavel Houser