Odpovědi se různí. Hawking tvrdí, že by se fyzika o vysvětlení fenoménu lidského vědomí neměla pouštět. Úplně opačný je radikální a většinou vědců nesdílený náhled Rogera Penrose, který dává vědomí do přímé souvislosti s kvantovými stavy. Podívejme se ještě na jeden příspěvek k celé problematice.
Martin Gardner vysvětluje, proč je pro něj fenomén svobodné vůle a vědomí věčným tajemstvím. Neargumentuje kupodivu ani tak tím, že nelze pochopit něco, čím jsme my sami (žádný systém nelze vysvětlit zevnitř), ale spíše příčinami subtilnějšími.
V první řadě tvrdí, že determinismus je totožný s fatalismem a zabraňuje nám cokoliv hodnotit.
V druhé fázi své argumentace uvádí, že kvantová fyzika nám o podstatě svobodné vůle neříká nic, pouze činí snazším věřit, že ne vše je přesně dáno. Podobně jako nelze předpovědět chování nějaké částice (nebo to lze pouze statisticky), nelze predikovat ani některá rozhodnutí lidského mozku. Tato jsou však spíše náhodná než svobodná.
Gardner je teista, ovšem ukazuje, že ani náboženství v tomto ohledu nijak nepomáhá. Křesťané, Židé, muslimové i Řekové věřili v té či oné podobě ve svobodou vůli stejně jako v osud. Pokud postuluji všemohoucího Boha, nevysvětlím tím svobodnou lidskou vůli o nic více, než pokud postuluji všeobecně platné fyzikální zákony. Buď svobodná vůle neexistuje, nebo ten Bůh či zákony nejsou až zase tak absolutní. (V rámci teologie existuje samozřejmě řada snah, jak se tomuto rozporu vyhnout, z našeho hlediska jsou však irelevantní.)
Otázek navíc spíše přibývá: Jak souvisí svobodná vůle s vědomím? Je myslitelná vědomá bytost bez svobodné vůle? Gardner nakonec rezignuje. Podobně jako Daniel Dennett usoudí, že přítomnost vůle a vědomí můžeme zjistit pouze pozorováním, analýzou chování té které entity: rostlina nic takového nemá, člověk ano; kde u živočichů vést hranici, nelze říct.
Nicméně, protože se vědomí rodí z toho, jak se stává složitější i hmotná struktura organismu, Gardner (ač křesťan) nezastává názor, že by vůle/duše bylo něco vloženého do organismu zvnějšku a nezávislého na těle.
Vůči pojetí "nelze poznat" je ovšem možné vznést následující námitku: s tím, jak víme stále více o chování lidského mozku, víme také, že řada jevů, které pokládáme za své svobodné rozhodnutí, závisí na genech, přenašečích, vstupech zvenčí, prostě na neuvěřitelně složitém (nejen) biochemickém soukolí.
Můžeme tedy pokusně udělat extrapolaci a říct, že to platí pro veškeré naše jednání. Je to však nejspíš hypotéza, která v praxi nemá žádný zvláštní význam, protože ještě dlouho bude účelnější, než popisovat mozek tímto biochemickým jazykem říct, že se minimálně "chováme, jako bychom svobodnou vůli měli".
Hypotéza svobodné vůle má určitě heuristický význam, i když ona "biochemická extrapolace" má také svůj smysl (a většina vědců by se k tomuto názoru asi přiklonila).
Zdroj: Martin Gardner: Mystérium svobodné vůle (Československý časopis pro fyziku 3/2000)
