Současné zjištění je empirické a objevitelé nového materiálu nevědí, jak ho teoreticky vysvětlit. Může být, že jde o „náhodu“, kdy supravodivost a magnetismus koexistuje vedle sebe ve velmi úzké oblasti, kdy se navzájem nevylučují. Na druhé straně původní vrstvy neměly ani jednu z obou vlastností; teoreticky zásadnější by byl objev stavu hmoty, kdy se obě vlastnosti naopak navzájem podporují. Za normálních okolností supravodivé materiály „likvidují“ každé magnetické pole v jejich blízkosti.
Základem technologie jsou směsné (kompozitní) oxidy LaAlO3 – oxid hlinito-lanthanitý (nebo radši označovat jako hlinitan?) – a SrTiO3 (titaničitan strontnatý). První se v podobě tenké vrstvy aplikuje na substrát toho druhého a zde se nechá vrstva růst. V místě kontaktu vzniká, alespoň za teplot blízkých absolutní nule, cosi na způsob kovové slitiny vyznačující se supravodivostí. S přípravou si lze dál různě hrát, použít stlačení vrstev nebo vnější elektrické pole. Není jasné, za jakých okolností se unikátní vlastnosti zvýrazní nebo naopak zmizí.
Využití by nové materiály mohly najít např. v pamětích, ale i technologiích pro ukládání dat nebo procesorech.
Článek výzkumníků se Stanford Institute for Materials and Energy Science vyšel v Nature Physics. V témže čísle se objevil i nezávislý výzkum vědců z MIT
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: Jak se původní materiál koncipován, zdá se, že mohlo jít o objev vzniklý náhodou, když cílem bylo zkoumat něco úplně jiného nebo už existovala nějaká předběžná teorie (opravdu má jinak smysl si hrát se dvěma materiály a zjistit vlastnosti, které by „být neměly“? Metodologie vědy dnes předpokládá spíše teorii předcházející experiment než náhodnou hru). Takhle natvrdo to však v článku přirozeně napsáno nebylo.
