pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Průzkumy Marsu poměrně přesvědčivě ukázaly, že řada tamějších usazenin se formovala v prostředí kapalné vody. Oproti Zemi ovšem na Rudé planetě zřejmě hrálo větší roli proudění vody po povrchem.
Problém usazenin na Rudé planetě je v tom, že se občas nenacházejí na dnech prohlubní, ale uprostřed svahů. V níže umístěných místech přitom po sedimentech není ani stopy. Samozřejmě, za miliardy let (nejvíce vody bylo na Marsu někdy před 4 miliardami let) se mohl povrch všelijak přerovnat, vědci ale nyní navrhli i jiný mechanismus.
Zaměřili se konkrétně na oblast marsovského Středozemního moře, kde rover Opportunity objevil v roce 2004 sedimenty (sírany) o tloušťce 200 až 800 metrů. Přitom se nenacházejí na „dně“, ale uprostřed svahu. Jeffrey Andrews-Hanna a Maria Zuber z MITu a Roger Phillips z Washington University v St Louis přišli se simulací, podle které se marsovské deště vsakovaly pod povrch a „tekly“ zemí. Konkrétní vlastnosti podloží měnily rychlost proudění vody. Usazeniny vznikaly tam, kde se tok zpomaloval a voda se dostávala na povrch, kde se vypařovala.
Takovýhle proces, tedy déšť-vsáknutí-proniknutí vody na povrch-vypaření, podle všeho na Marsu probíhal dlouhodobě.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Nová teorie vzniku usazenin neznamená, že by jinde (jindy) netekla voda na povrchu Marsu i v podobě klasických řek.
