Student World

Některé výsledky měření sond Viking, které byly původně vykládány jako doklad anorganických procesů, se nyní interpretují i zcela opačně. Konkrétně jde o oxidační schopnost marťanského povrchu a existenci peroxidu vodíku na Rudé planetě, eventuálně jiných peroxidů a superoxidů.

Koncentrace peroxidu vodíku v atmosféře Marsu je podle zastánců „biologické“ teorii příliš nízká na to, aby mohla stát za oxidativní schopností marťanské půdy. Peroxid by tedy podle těchto teorií měl být biologického původu. Marťanské organismy by jako základní médium mohli využívat právě roztok peroxidu. Antonín Vítek uvádí, že by měl oproti vodě na Marsu dvě hlavní výhody: mrzne při nižší teplotě a navíc spíše v amorfních útvarech. Na rozdíl od krystalků ledu, které živé buňky zničí, by tedy marťanské organismy mohly snad mrznout a po zvýšení teploty zase ožívat. Při smrti organismu by se pak peroxid uvolnil do okolního prostředí.
Otázkou samozřejmě zůstává stabilita organických látek v oxidačním prostředí koncentrovaného peroxidu…

Zdroj: Antonín Vítek: Nepoznali jsme život na Marsu?, Vesmír 4/2007

Poznámky:
– celá hypotéza působí značně spekulativně, nicméně se jí rozhodně nedá upřít „chemická zajímavost“.
– viz také http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?sekce=hotnews&month=08-2006 (za koncentraci peroxidu na Marsu snad může statická elektřina)
– viz text na webu Vesmíru (článek bohužel přístupný pouze předplatitelům)
– v populárních médiích byly výsledky popisovány jako „sondy Viking zničily život na Marsu“. To je ovšem hrubě zavádějící – mělo být řečeno, že zkoumané organismy založené na roztoku peroxidu by při experimentech Vikingů byly „utopeny“ v čisté vodě, a nemohly by tedy být jako živé detekovány, rozhodně nešlo o nějakou apokalypsu celého eventuálního marťanského života.
– kromě stability organických látek jako takových se nabízí otázka, jak by v takto vyhraněně oxidačním prostředí probíhal řízený energetický metabolismus.

autor Pavel Houser