Z hlediska fyzika je matematika prostě nástrojem pro popis fyzikální reality. Někteří matematikové se domnívají, že popisuje jakýsi věčný, platónský svět idejí. A ještě jiní teoretici by rádi matematiku chápali prostě jako společenský a kulturní fenomén.
Poslední názor byl prosazován např. marxistickými teoretiky. Ti tvrdí, že matematika je taková, jakou vyžaduje určitá úroveň společenského vývoje. Řekové ji posunuli kupředu např. prostě proto, že potřebovali tento nástroj např. pro určité finanční transakce.
Taková představa by pak vedla k přesvědčení, že neexistuje žádná univerzálně správná matematika. V hypotetickém případě je možné si představit, že by matematika mimozemské civilizace mohla být zcela odlišná. Evoluční teorie by mohly dodat, že matematiky nemá smysl dělit na správné a nesprávné, ale na užitečné a užitečné méně (z hlediska svých nositelů). V rámci evolučního výběru přežijí jen některé matematické koncepce. Z logiky věci vyplývá, že ty budou muset nějakým způsobem odrážet realitu (jinak by ani nebyly užitečné), těžko je však nějak abstraktně chápat jako "správné".
Nicméně řada teoretiků s takovou logikou nesouhlasí. Matematické pojmy a věty bývají vyhledávány spíše z estetických důvodů, než aby nějak zlepšovaly život ve fyzickém světě.
Matematici jsou často přesvědčeni o objektivní platnosti svých pravd: číslo 317 není prvočíslem v důsledku přírodního výběru ani proto, že naše kultura má ty a ty vlastnosti, ale prostě JE prvočíslem :-). To samozřejmě neznamená, že matematici popírali vliv, který má na rozvoj matematiky historický vývoj a společenská situace, ani to, že matematika mnohdy hledá odpovědi na otázky, které jí předkládají další vědní obory.
Zdroj:
John D. Barrow: Pí na nebesích, Mladá fronta, Praha, 2000
Richard Dawkins: Sobecký gen, Mladá fronta, Praha, 1999
