Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

To, že kousky magnetovce mají schopnost přitahovat jiné železné předměty, věděli již první řečtí filozofové (a „elektrické“ vlastnosti jantaru zaznamenává už Homér). Jak se ale magnet používal v praxi?

Na prvním místě nás samozřejmě napadne kompas a s tím související otázky, kdy byl vynalezen (podle všeho vícekrát nezávisle na sobě, nejprve v Číně a posléze v Evropě). Zajímavé ale je, že se používal nejen k námořní navigaci – ve středověku se s jeho pomocí orientovaly například i karavany přecházející poušť Gobi. Kromě kompasu stojí z Číny za zmínku magnetické zárubně dveří, které se používaly jako ochrana v císařských palácích, přičemž neumožnily vstup člověku s železnou zbraní. Přímý důkaz o nasazení této technologie však není, takže těžko říct, zda nejde jen o legendu.

Určité návrhy na využití magnetu ve vojenství se objevovaly v souvislosti s legendou (zaznamenává Plinius) o magnetické vrcholku trčícím z moře u Etiopie. Hora loď nejen přitahovala, ale navíc z ní měla vytrhávat i železné součástky, výsledkem čehož bylo samozřejmě potopení. (mimochodem lodě odpočívající delší dobu v docích se účinkem magnetického pole Země samy mění v magnety).

Antičtí architekti měli navrhovat magnetické vnitřky chrámů – kovová postava boha se zde pak vznášela, aby věřící byli přesvědčeni o zázraku. Nejspíš se však jedná opět jen o smyšlenky a legendy, protože v praxi by taková konstrukce narážela na celou řadu problémů (např.: rovnováha sil gravirace vs. síla magnetická by byla vratká).

Arabští učenci měli k dispozici magnety, kterými předváděli zdvihání menších železných předmětů, opět však šlo spíše o efektní ukázku, než že by se to k něčemu reálně využívalo (navíc magnet samozřejmě s časem slábl). Kousek magnetitu, který byl schopný zvednout 50násobek své hmotnosti, nosil ve svém prstenu i Newton.

S jedinou možnou výjimkou zárubní čínských císařských paláců je tak asi třeba uznat, že jediným praktickým využitím magnetických jevů byl dlouho opravdu jen kompas.

Zdroj: Ivo Kraus: Fyzika od Thaléta k Newtonovi, Academia, Praha 2007

autor Pavel Houser