Student World

"On je v zásadě platonik, věří, že existuje jediný svět idejí, který popisuje jedinou fyzikální realitu. Já jsem zase pozitivista, který věří, že fyzikální teorie jsou jen námi zkonstruované modely a že nemá dobrý smysl ptát se, zda odpovídají realitě. Že má pouze smysl ptát se, zda správně předpovídají výsledky pozorování." Tuto kritiku vznáší na hlavu Rogera Penroseho jeho dlouholetý přítel a spolupracovník, asi nejpopulárnější postava současné fyziky, muž jménem Stephen Hawking.
Roger Penrose předkládá ve své knize Mikrosvět, makrosvět a lidská mysl něco trochu jiného, než ostatní fyzikové. Ti pod pojmem "teorie všeho" obvykle chápou především sjednocení kvantové fyziky, teorie relativity a termodynamiky. Penrose se však snaží o cosi víc, přímo vysvětlit fenomén vědomí. Tak například přirovnává lidský mozek ke kvantovému počítači (systém trubiček — mikrotobulů, by se dle Penroseho mohl chovat podobně jako známá Schrodingerova kočka), což je hypotéza, kterou ovšem většina biologů vzápětí odmítla.
Penrose dle vlastních opravdu vnímá svět jako kombinaci tří principů: Platónského světa vzorů, Duševního světa a Fyzikálního světa. Definuje inteligenci nikoliv jako schopnost věci vypočítat, ale věcem porozumět. Ve schopnosti porozumět je zřejmě něco, co nemůže být simulováno výpočtem — z tohoto důvodu jsou pak dosud neúspěšné i naše pokusy na poli umělé inteligence.
Penrose dokonce tvrdí, že jakási abstraktní schopnost "porozumění" může být v nějakém obecném smyslu i výběrovým kritériem biologické evoluce.
Fyzika dle Penrosa souvisí s naším vědomím také tím, že vesmír má v sobě rovněž nějaký kus nevypočitatelnosti. S tím nějak "tajemně" souvisí i otázka svobodné vůle, volby mezi více možnostmi. Penrose hodně akcentuje přístup, podle kterého není systém určen pouze jakousi "skutečností", ale také "potencialitami". Samotný stavový vektor pak v sobě skrývá hned celou síť potencialit.
Rogeoru Penrosovi byl v roce 1994 udělen za zásluhy o vědu šlechtický titul.
"Já osobně se musím přiznat, že jsem celý nesvůj, když lidé, a obzvláště teoretičtí fyzikové, mluví o vědomí. Vědomí není kvalita, kterou by bylo možné měřit zvenčí," pokračuje ovšem ve své kritice Stephen Hawking.
Názor je pak především věcí individuálního vkusu. V tuto chvíli nejsou k dispozici nějaké experimenty, které by spor Penrose–Hawking mohly rozhodnout.

(Roger Penrose: Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl, Mladá fronta, Praha, 1999)

autor Pavel Houser