Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Vědci z univerzity v Granadě a dalších španělských výzkumných institucí se pustili do analýzy vlastností ledu v podobě, jak se vyskytuje ve vesmíru. Aby opravdu napodobili kosmické podmínky, zkoušeli led nechávat zmrznout při různých teplotách na různých površích. Přitom bylo potřeba i na Zemi docílit dostatečně rychlého chlazení, například pomocí helia – ukázalo se totiž, že led za určitých podmínek (extrémně nízkých teplot) tvoří třeba amorfní strukturu. Při pomalejším zmrazování se ale vytvoří krystalky, které už zůstanou přítomné. Klíčové je led dostatečně rychle ochladit na 130 K.

Julyan Cartwright a jeho tým ukázali, že struktura ledu za nízkých teplot je velice variabilní, tu krystalická, tu amorfní. Pokud se led například tvoří na titanovém povrchu při 6 K, vypadá na pohled jako květák.

Původním cílem studie bylo zjistit, zda na tenkých ledových povlacích nemohly probíhat chemické reakce vedoucí ke vzniku života; možná by nemusela být nezbytná přítomnost vody v kapalném stadiu a horká hypotéza o vzniku života v zavodněných částech zemské kůry nebo u podmořských vulkánů může mít konkurenci. (Poznámka: Představa vzniku života blízko absolutní nuly nebo i výrazně pod 0 C je ale problematická kvůli závislosti rychlosti chemických reakcí na teplotě; trvalo by to tedy asi strašně dlouho.) Výzkum toho, jak se led ukládá na pevných površích, má ale význam i pro technologii. Podobné postupy se dají použít třeba při vzniku tenkých filmů při výrobě polovodičů, nátěrů nebo keramických materiálů.

Na druhé straně se ale ukázalo, že krystalky ledu mohou za nízkých teplot formovat velice složité struktury. Na makroúrovni připomínaly třeba palmy, listy nebo hmyz, v menších měřítkách pak bakterie. Měli bychom tedy být velmi opatrní, pokud určitou geometrii objevenou třeba v meteoritu interpretujeme jako pravděpodobný doklad mimozemského života.

Zdroj: ScienceDaily

autor Pavel Houser