Student World

"Je třeba odolat představě některých činitelů, že pošleme (všechny) peníze do Bruselu, protože naši vědci se o ně přece mohou ucházet v rámci otevřené soutěže, kde bude ‚nepochybně‘ zajištěn objektivní výběr jen kvalitních projektů… 6. rámcový program EU je obecně hodnocen jako katastrofa." I taková kritická slova zazní v rozhovoru, který nám poskytl RNDr. Tomáš Vaněk, CSc.

O programu
Tzv. 6. rámcový program si klade za cíl především odstranit technologickou zaostalost zemí EU. Podle vlastního dokumentu jde o "víceletý program Evropské vědecké společnosti, který je zaměřený na vytvoření společného, dobře propojeného a fungujícího Evropského výzkumného prostoru (European Research Area-ERA)." Cílem projektu je "dosažení lepší evropské integrace v oblasti rozvoje vědy a technologií, oživení evropské ekonomiky a zvýšení její konkurenceschopnosti." Plný text programu lze najít na stránce
http://europa.eu.int/comm/research/fp6/pdf/fp6-presentation.pdf.

Na naše otázky týkající se vědeckých programů EU odpovídá RNDr. Tomáš Vaněk, CSc.
Zaměření na rostlinnou biotechnologii a chemii přírodních látek, řeší projekty v oblasti využití rostlin pro produkci a biotransformaci biologicky aktivních látek a pro ochranu životního prostředí (fytoremediace).

S jakými programy EU týkajícími se vědy jste přišel do styku?
(tuto otázku i odpověď mohou čtenáři bez hlubšího zájmu přeskočit)

Od roku 1995 mám osobni zkušenost s evaluaci vědeckých projektů zaslaných do 4. a 5. rámcového programu (frameworku), kde jsem byl členem hodnotící skupiny expertů v oblasti „Life Sciences“.
Dále jsem se účastnil hodnocení již běžících projektů 5. frameworku, jehož cílem bylo zjistit, zda projekt probíhá podle plánu a zda má být financován i v dalších letech.
Velice zajímavá byla i zkušenost s hodnocením vlastního evaluačního procesu jako „independent observer“ – tedy jako osoba, která „dohlíží“ na to, zda vyhodnocovací proces probíhá podle pravidel a zda nedochází k pochybení – jak posuzovatelů, tak i úředníků EK.
V letech 2000-2001 jsem byl jmenován do skupiny expertů, posuzujících část 5. frameworku (konkrétně „human mobility“) s cílem poskytnout EK informace nutné pro zlepšení celého procesu vědeckých programů od jejich vypsání po evaluaci a financování.
Dále mám zkušenosti s programem COST, (Cooperation in Science a Technology), kde jsem členem technického výboru pro biotechnologii, zemědělství a potravinářské vědy. Posláním tohoto výboru je posuzovat návrhy podaných projektů a navrhovat je k eventuálnímu schválení.
Osobně jsem se podílel a podílím na řešení jednoho projektu 5. frameworku v oblasti životního prostředí a 5 projektů COST – a to v oblasti ochrany a dekontaminace životního prostředí a produkce rostlinných sekundárních metabolitů s potenciálním využitím jako léčiv. Ve 2 projektech se účastním i jejich organizace a řízení jako vice-chairman.
Pokud jde o moji účast na administrativní části řízení a podpory vědy, účastnil jsem se v období podzim 2003/jaro 2004 práce jedné z „expertních skupin“, jejichž cílem bylo zhodnotit současný systém podpory R&D sektoru v zemích EU a navrhnout cesty zlepšení s cílem dosažení „barcelonského“ limitu 3 % HDP .
Konkrétně šlo o skupinu 3. „Fiscal measures for research“, která se zabývala především daňovými nástroji pro podporu výzkumu a vývoje a jejíž práce se účastnili delegáti z 22 zemí.

Váš výčet je úctyhodný; když jste prošel tolika programy, přímo se vnucuje otázka, jaký z vědeckých programů EU máte dojem celkově?

Mezi různými programy je třeba rozlišovat. V zásadě nejméně problematický byl 4. framework, kde byly projekty hodnoceny na základě především odborných kriterií. V případě 5. frameworku již nastalo omezení témat, tlak (v principu jistě správný) na účast průmyslu a přidala se řada “nevědeckých” kriterii, která byla velice často obtížně pochopena jak autory, tak posuzovateli. Co si máte představit např. pod pojmy „Community added value and contribution to EU policies”, “Contribution to community social objectives”, “Economic development and scientific and technological prospects” či “Exploitation and dissemination plans”. Toto vše vedlo logicky k problémům při hodnocení projektů.
Pokud jde o 6. framework, je jeho “design” obecně pokládán za katastrofu – především pro striktní omezení témat výzkumu, omezení počtu udělených projektů a požadavků na jejich velikost.
Omezení témat vede zcela zákonitě k ztrátě “diverzity” vědecké práce. Celá idea vychází z představy, že lze dopředu naplánovat, které oblasti vědeckého výzkumu budou nadějné – což je samozřejmě pravda jen částečně.
Drastické omezení počtu podporovaných projektů vede zákonitě k velice problematickému vyhodnocování, který projekt je nejlepší a bude podpořen – pokud v minulém 5. frameworku bylo vybíráno řádově 15–20 % z navržených projektů (obvykle bylo zasláno více než 100 projektů), byl průběh hodnocení celkem objektivní – nicméně v současné době je vybírán k podpoře obvykle 1 projekt v daném „callu“.
Udělat něco takového s použitím objektivních kritérií je v podstatě nemožné .
Velikost projektů zase činí základní problém jejich řízení a koordinaci – každý si jistě dokáže představit, že projekt “Network of excellence” se 150 účastníky je v podstatě “neřiditelný”.
V podstatě nejlepší zkušenost mám s programem COST (Cooperation in Science and Technology), který umožňuje rozsáhlou mezinárodní spolupráci podporovanou ze zdrojů EU pokud jde o “networking” a výměnu studentů, a který je u nás dále podporován MŠMT. Jeho obrovskou výhodou je “bottom up” tvorba projektů – témata v podstatě závisejí jen na navrhovateli -, nevýhodou je výše zmíněné omezení podpory. Nicméně programy COST vytvářejí jedinečnou příležitost pro navázáni spolupráce, která pak může vyústit v další společné projekty.

Na co konkrétně je 6. framework zaměřen? (Základní vs. aplikovaný výzkum, přírodní vs. společenské vědy apod.)

Tematické priority 6. rámcového programu jsou následující:
1. Vědy o živé přírodě, genomika a biotechnologie pro zdraví
2. Technologie informační společnosti
3. Nanotechnologie a nanovědy, multifunkční materiály a nové výrobní procesy a nástroje
4. Letectví a kosmický výzkum
5. Kvalita a bezpečnost potravin
6. Trvale udržitelný rozvoj, globální změny a ekosystémy
7. Občané a vládnutí ve znalostní společnosti
8. Výzkum na podporu politik

V rámci těchto priorit jsou pak vyhlašovány tématicky velice konkrétní výzvy k podání projektu.

Kde je podle vašeho názoru příčina technologické zaostalosti zemí EU oproti USA? A to jak obecně, pak i v jednotlivých vědních oborech, např. v biotechnologiích či informatice?

Odpovědně mohu hovořit o biotechnologiích, např. počítačové technologie už nejsou moje parketa. Nicméně lze předpokládat, že důvody budou ve většině oborů velice podobné.
– Naprostá nepružnost vědeckých programů EU lze demonstrovat právě na příkladu 6. frameworku, kde byla témata výzkumu restriktivně značně omezena. Přitom 6. framework probíhá v letech 2002 – 2006 a plánován byl od roku 2000…
– Pomalý přenos vědeckých výsledků do praxe. Založení firmy, získání rizikového kapitálu je v Evropě daleko složitější než v USA.
– Řada evropských vědeckých pracovníků pokládá práci pro praxi za něco nedůstojného a není za takovou činnost ani kladně hodnocena. Mít jako vědecký pracovník firmu navíc znamená neustálé problémy s podezřením na konflikt zájmů, “loupež” know-how a podobně.

Jak se změní fungování české vědy po vstupu do EU?

V prvních letech nijak – již delší dobu máme přístup do programů frameworku a COST. Problémy by mohly přijít časem, a to z následujících důvodů:
– Soustředění prostředků na předem definovaná témata vede zcela zákonitě k potlačení témat jiných. Důsledkem může paradoxně být zvýšené zaostávání za ostatními zeměmi v případě, že dojde k zásadním objevům v jiných oblastech, než v těch plánovaných evropskými institucemi.
– Vzhledem k výše popsanému systému omezení počtu podporovaných projektů a zvýšení přidělených částek znamená udělení podpory v podstatě zaručenou exkluzivitu na řešení dané problematiky na 5–7 let (alespoň tedy na evropské úrovni) a získání těžko dostihnutelného náskoku pro řešitele projektu před ostatními.
– Vzhledem k předcházejícímu bodu je vysoce pravděpodobné, že většina „koordinujících pracovišť“ bude ještě značnou dobu ze starých zemí EU Důsledkem bude nepochybně odchod řady vědců do jiných evropských zemí a podřízení českých vědeckých týmů vědeckým týmům z velkých zemí EU – v rámci plnění "společných" projektů.

Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že je třeba učinit vše pro optimální využítí možnosti plynoucích ze vstupu EU na straně jedné a minimalizaci rizik na straně druhé.
– Nelze dělit vědu na evropskou a ostatní – věda je mezinárodní, takže ji lze nanejvýš dělit na naši a světovou.
– Nelze připustit, aby věda u nás řešila jen témata nalinkovaná Evropskou komisí – mimo jiné i proto, že nejvíce objevů se většinou vyskytne v nečekaných oblastech.
– Proto je nutno si uchovat “národní” program vědy včetně odpovídajících finančních zdrojů zcela nezávislých na EU.
– Pro tento program je nezbytné poskytnout odpovídající zdroje a odolat představě některých činitelů, že pošleme (všechny) peníze do Bruselu, protože naši vědci se o ně přece mohou ucházet v rámci otevřené soutěže, kde bude „nepochybně“ zajištěn objektivní výběr jen kvalitních projektů.

autor Pavel Houser