Houby a jejich soužití s rostlinami, především s jejich kořeny, bylo námětem skutečně vynikající přednášky, která se uskutečnila v rámci Biologických čtvrtků ve Viničné. Považte: Existují houby, které jsou schopné vyčistit minové pole!
Skutečně: Příslušné houby dokáží metabolicky zlikvidovat "pojistku" miny (rozbušku? autor tohoto článku se musí přiznat, že minu v životě neviděl) a minu odpálit. Tímto způsobem lze dopředu uzavřené minové pole vyčistit bez toho, aby došlo k ohrožení lidí, kteří by odminování prováděli ručně.
Miroslav Vosatka z České mykorrhizní skupiny, která působí při průhonickém Botanickém ústavu Akademie věd ČR, ovšem hovořil i o mnoha dalších houbových lahůdkách. Hlavním tématem přednášky byla mykorrhiza, tedy soužití hub s kořeny rostlin. Existence této symbiózy je dobře známá u některých luštěnin, jde však o mnohem rozšířenější jev. Existují dokonce druhy (na straně rostlin i hub), které jsou na příslušné symbióze zcela závislé a samy o sobě vůbec nerostou.
Houby žijí v symbióze se suchozemskými rostlinami zřejmě už od devonu, tedy vlastně od počátku života na souši. Dnes je ovšem možné šlechtit speciální druhy hub a ty pak přikládat ke kořenům rostlin namísto toho, abychom vše ponechali na přírodě samotné. Výsledky jsou velice zajímavé: Houby samozřejmě dokáží zadržovat vodu, proto lze rostliny se speciálně ošetřenými kořeny použít např. při pokusu o rekultivaci pouště. Nicméně takto ošetřené plodiny mají význam i v komerčním zemědělství – rostliny sice nedávají za normálních podmínek větší výnosy, někdy však rostou rychleji a jsou např. odolnější k suchu (a také k řadě škůdců – efekt, jímž houby chrání kořeny, má celou řadu rovin, biochemickou ale i prostě mechanickou – kořeny obalené houbami jsou přirozeně méně zranitelné).
Použití hub je tak možné chápat jako určitou formu "pojištění". Ačkoliv jde o technologii poměrně drahou, vyplatí se všude tam, kde by za normálních okolností mohly nastávat problémy, stejně tak ošetřené rostliny lépe přežívají nepředvídané klimatické katastrofy či zavlečení nových škůdců.
Probíhají např. experimenty, v rámci kterých se pěstují čajové rostliny s kořeny obalenými houbami. Pole se přitom nijak nehnojí; samozřejmě je třeba zkoumat, zda použitá technologie nebude mít efekt na senzorických vlastnostech čaje. Houby mají své místo i u kořenů průmyslově pěstovaných okrasných květin. Existují přitom pokusy, které se snaží změnou druhu houby ovlivnit takové vlastnosti, jako je barva květu. Samozřejmě – houba velmi výrazně ovlivňuje látkovou výměnu mezi rostlinou a okolím, pravděpodobně nejznámějším případem je fixace vzdušného dusíku do biomasy. Shrnuto: Speciální houby u kořenů změní často vlastnosti celé rostliny. Jedná se o zajímavou alternativu klasickému hnojení či transgenním technologiím.
Kořenové houby mají velký význam i v ekologii. Podílejí se na rekultivaci "degradovaných" ekosystémů, například výsypek a holin. Vrby a olše s "houbovými" kořeny dokáží růst i na vápenitých půdách o pH 13,5. Geneticky modifikované houby dokáží pak dokonce vychytávat z půdy těžké kovy (další postup je obvykle takový, že se příslušná biomasa usuší a spálí v zařízení s odlučovačem, čímž dojde k odstranění těžkého kovu z cyklu). Houby samotné sice neumí degradovat PCB, ale dokáží to některé bakterie žijící s nimi v symbióze – zde je tedy další možné využití.
Houby se podílejí také na zvýšení diverzity systémů – díky jejich působení a přepumpování látek mezi kořeny různých rostlin (po, ale někdy i proti koncentračnímu gradientu) dokáže v ekosystému často přežít více druhů. Byl uváděn příklad, kdy v bezhoubém prostředí přežila pouze kukuřice, v přítomnosti hub však vedle ní dokázala růst i další zelenina.
Úsměvná perlička se týká jedlých hub pěstovaných u kořenů zahradních stromů. Kdo tento problém vyřeší a umožní zahradní pěstování hřibů, bude jistě minimálně milionářem :-). Některé výsledky jsou přitom nadějné, jedlé houby se již daří pěstovat uměle na Petriho miskách na agarovém substrátu – chutnají prý stejně jako hříbky přírodní, pouze zatím nevoní :-).
Hlavním problémem rychlejšího poznání myrorrhizních mechanismů je fakt, že houby jsou organismy s dosti dlouhou dobou života – je třeba počítat s řádově půl rokem na jednu generaci. Mají také extrémně složitý genom, mnohdy delší než ten lidský. Často jde také o polyploidní organismy s více jádry v jedné buňce, což genetické experimenty ještě dále komplikuje. Genetika hub je proto v jistém smyslu teprve v plenkách…
Problémem je i to, že vlákna hub se vzájemně různě prorůstají, takže je často problémem určit, jaké je druhové složení houby u kořene rostliny. A komplikovaný může být i samotný experiment: Pokud chcete obalit obilný kořen houbou, nestačí pouze rozsít zrna spolu se sporami hub. Houba totiž začne růst až na místě, kde se kořen větví…
