Student World

Nyní se na povrchu pravděpodobně potvrdila i přítomnost amoniaku v podobě vodného roztoku v pevném skupenství – čpavkového ledu.

Tím to ale nemusí končit. V případě zahřátí, ať už v důsledku zbylého tepla v jádru měsíce nebo slapových sil, by čpavkový led mohl v nitru měsíce celkem snadno roztát, eventuálně přímo tryskat na povrch. Poslední data podle Nelsona ukazují, že vulkanismus zde skutečně existuje. Kapalná směs uhlovodíků a čpavku by mohla vést k reakcím utvářejícím složitější organické látky. Nakonec se nějaký oceán kapalného čpavku pravděpodobně nachází i pod povrchem Titanu.

Amoniak nejenom snižuje teplotu tání vody, ale také její hustotu. Roztok by tedy mohl být „mobilnější“ a rychle vytéci na povrch i po něm. Možná některé útvary na povrchu měsíce nevytvořily kapalné uhlovodíky, ale čpavkový roztok (oproti uhlovodíkům přece jen hustší a hlavně viskóznější); vydržel zde tedy delší dobu, třeba podobně jako řeky na Marsu.

Z hlediska úvah o místním životě zůstává otázka: vznikl by s větší pravděpodobností na povrchu Titanu, nebo v jeho nitru? Samozřejmě je to v tuto chvíli otázka dost teoretická, prakticky nemáme prostředky, jak pod povrchem cokoliv detekovat.

Zdroj: ScienceNews

Poznámky:

– V současnosti se nepředpokládá, že by v pozemské atmosféře byl před vznikem života ve větším množství přítomen metan, šlo spíše o směs oxidu uhličitého a dusíku. Podobnost Titanu s dávnou Zemí je spíše volná.

– Pokud se přidržíme pravidla, že změna teploty o 10 stupňů rychlost chemické reakce zhruba zdvojnásobí, pak by ale složitější organické sloučeniny na Titanu vznikaly oproti Zemi strašně pomalu.

– Podobný jev, tedy kapalný roztok čpavku ve vodě pod povrchem planety, může nastávat i u Charona, měsíce Pluta (viz tento článek).

– Na toto téma viz také článek Metanové monzuny na Titanu.

autor Pavel Houser