Student World

V červencovém VTM/Science zaujme hned několik témat.

Sysli využívají svého ocasu jako infračerveného zářiče, kterým varují chřestýše před útokem. Když totiž sysli ocasem mávají, začne se zahřívat. Hadi přitom disponují zvláštním orgánem schopným rozeznávat tepelné vyzařování. Příčiny syslího chování nejsou zatím jasné (např. odlákání pozornosti od mláďat?).
Mimochodem – "teď-nevím-kde-přesně" jsem nedávno narazil na zmínku, že kazachstánský stepní sysel prospí snad až 10 měsíců v roce (ve vnitrozemském středoasijském klimatu krutou zimu i horké léto).

Článek "Hodní, zlí a oškliví" popisuje podrobně svět netopýrů, včetně podrobnosti o fungování jejich sonaru. Zajímavé je, že na principu Dopplerova efektu dokáží netopýři rozpoznat i to, zda se kořist přibližuje nebo vzdaluje.
Kolik toho může vampyrický netopýr z člověka vysát? (náznak odpovědi: ve skutečnosti krve jen minimálně, v některých oblastech ale nelze vyloučit nákazu vzteklinou). Jak netopýři dokáží spát, když jsou zavěšení hlavou dolů? A dají se netopýři jíst?
Poznámka Pavel Houser: V této souvislosti mě napadlo, že netopýři by snad jako společensky žijící tvorové mohli být ochočitelní. Slyšel o tom někdo něco? Choval jste někdo netopýry?

"Nová forma života, nebo jen divný krystal" představuje pojednání o nanobakteriích, organismech s dosud nepotvrzenou existencí, které by mohly být zodpovědné za tvorbu ledvinových kamenů a snad i za cévní příhody. Velikost nanobakterie by mohla být pouhých 50 nm (pro srovnání: nejmenší viry mají 20 nm, nejmenší známá bakterie Mycoplasma genitalium má 300 nm), což samozřejmě vzbuzuje mnohé otázky po tom, jak do takového prostoru natlačit funkční buňku apod. Možná nakonec nejde v pravém slova smyslu o bakterie, ale o úplně novou formu života.

Rozsáhlý materiál s věnuje Saturnu, Titanu a sondě Cassini. Saturn je mj. jediná planeta, která má hustotu menší než voda, takže by v obří vaně plaval ("Saturn ve vaně" by mohl být název nějakého moderního uměleckého dílo, eventuálně i s odkazem na římského boha :-)).

Osobně mě zaujal také materiál o vynálezech Leonarda da Vinci určených pro vojenské účely. Leonardo např. navrhl tank poháněný koňskou silou se zvířetem uvnitř pancíře. Leonardo možná vynalezl také bicykl, rychloměr, vlhkoměr…

V časopisu (toto vydání se podle mého názoru skutečně vydařilo – rozhodně doporučuji) si lze přečíst o nejstarším zaznamenaném mechanickém hlavolamu.
Zajímavý je také článek o výrobě fiktivních zlomenin, tržných ran či podřezaných žil (maskéři Červeného kříže vytvářejí podobné simulace pro armádu, policii, ale i pro školení záchranářů). Článek je doplněn konkrétními postupy/recepty a ilustracemi :-).
V materiálu o domestikaci koní se lze dozvědět, proč se podle stávajících informací nedá o koni Převalského hovořit jako o předku koně domácího.
Rozsáhlé téma věnované dobrovolné buněčné smrti – apoptóze – je zajímavé i vzhledem k vazbě tohoto jevu na nádorová onemocnění (nádorové buňky odmítají spáchat sebevraždu, i když dostanou příslušný pokyn).

Podrobnosti:
http://www.vtm.cz/Modules/VTM/ActualCopyStories.aspx?index=0

autor Pavel Houser