V prosincovém vydání časopisu Vesmír zaujme především materiál o solném krasu a jeho odlišnostech od jeskyň vápencových. Obecně lze říci, že krasové jevy můžeme zaznamenat ve všech horninách, kde probíhá současně rozpouštění a srážení látky z přesyceného roztoku – ve vápenci, ale i v sádrovci, soli kamenné nebo dokonce v ledu.
Solný kras je zajímavý tím, že v něm všechny procesy probíhají oproti vápenci velmi rychle. Tok vody se do solného podloží klidně zařízne o 3 cm za rok. V případě přívalových srážek byla zaznamenána rychlost až 0,2 milimetru za sekundu. Takové procesy mohou probíhat vždy jen velmi krátce s následnými dlouhými obdobími klidu (jinak by kras samozřejmě brzy přestal existovat). Článek přitom popisuje především krasy v suchých oblastech Íránu, kde deště přijdou jednou za několik měsíců až let.
Mezi přívalovými dešti protéká jeskyní obvykle jen nasycená solanka, ze které sůl krystalizuje. Pokud voda protéká nad vrstvou soli ve formě tenkého filmu, nasytí se již za několik minut a bude obsahovat celkem asi 350 gramů rozpuštěných látek na litr – zajímavá byla v této souvislosti okrajová poznámka o tom, že pokud necháme koncentrovat (např. odpařováním) mořskou vodu, bude se jako první srážet nikoliv chlorid sodný, ale sádrovec.
Halit (kamenná sůl) se přitom sráží pouze při vzdušné vlhkosti pod 75 %. Pokud je vlhkost vzduchu vyšší, vstupuje pára ze vzduchu naopak do solanky a ředí ji. To je další důvod, proč solné krasy najdeme pouze v suchých oblastech.
Ze solných krápníků nepřestává kapat voda ani po měsících sucha. Podle obsahu vody se totiž mění propustnost řady látek. Probíhající kapilární jevy mají značně antiintuitivní charakter – v nenasyceném prostředí je např. jemnozrnný písek pro vodu propustnější než hrubozrnný štěrk.
Solné krápníky a další útvary vytvořené odpařením vody a krystalizací přesyceného roztoku, se označují jako sintry. Některé dokáží růst až o 30 cm za rok. Sůl také může krystalizovat jako téměř dokonale pravidelné krychle o velikosti krystalu až několik cm.
Zdroj: Jiří Brunthaus, Michal Filippi, Jakub Šmíd: Solný kras – Vesmír 12/2002
