Student World

Kodaňská interpretace je dnes jednoznačně převažujícím proudem kvantové fyziky. Proč jí dává přednost i objevitel principu neurčitosti Werner Heisenberg?

Heisenber uvádí, že konkurenční "ideologické" nadstavby nad kvantovou fyzikou je možné kritizovat z hlediska zavádění nadbytečných parametrů a tedy porušení principu Occamovy břitvy. Mají však ještě další vadu, obvykle totiž připraví kvantovou fyziku o její nejelegantnější princip, tedy symetrii vlna-částice či poloha-hybnost (obdobně je základem teorie relativity třeba invariance k Lorentzově transformaci).
Heisenberg se ve své knize vyjadřuje především k Bohmovým koncepcím. Zjednodušeně řečeno, David Bohm chápe částice/vlny jako skutečné (nikoliv pravděpodobnostní), pouze je situuje do tzv. konfiguračního prostoru. Taktéž se domnívá, že chování částic je deterministické, ovšem kauzalita je zajištěna (opět) různými skrytými parametry, které v obvyklém experimentu "uniknou pozornosti".
Jaký smysl má zavádět veličiny, které stejně nepozorujeme? Bohm se prostě snaží maximálně vyhnout "nelogičnostem" typu principu neurčitosti. Jiný obdobný pokus, který podnikl Bopp, chápe realitu částic také v klasickém slova smyslu. Částice nikde nejsou "napůl", na procesy jejich vznikání a zanikání lze nahlížet jako na určitý případ korelační statistiky. Na úrovni předpovědi chování fyzikálního systému vede tato koncepce ke stejným závěrům jako kodaňský výklad – daní za likvidaci neurčitosti je však opět ztráta symetrie.
V době Heisenbergova života ještě nebyla na světě hypotéza mnoha světů, a proto ji ve svém výčtu nestandardních interpretací kvantové fyziky vůbec neuvádí.
Nahlíženo pozitivisticky, všechny uvedené koncepce jsou de facto ekvivalentní. Vedou ke stejným výsledkům, pokud je aplikujeme na reálné fyzikální systémy, používají stejné výpočetní procedury. Heisenberg se nicméně nedomnívá, že by jediný rozdíl mezi kodaňskou interpretací a konkurenčními teoriemi byl pouze lingvistický, i když samozřejmě má smysl tázat se po vhodnosti toho či onoho "popisného jazyka".
Fyzika by si měla uvědomit, že pojmy existující v lidských měřítcích nemusí mít nutně smysl např. v mikrosvětě a nesnažit se je tam postulovat za každou cenu. To však na druhé straně neznamená, že bychom se měli omezit na výpočetní procedury a rezignovat na pochopení.

(Zdroj: Werner Heisenberg: Fyzika a filosofie, Aurora, Praha, 2000)
Omlouváme se za problémy s přidáváním komentářů k článkům. Komentáře prosím zasílejte e-mailem na pavel_houser@idg.cz.

autor Pavel Houser