Student World

Knih o kosmologii vychází i na malém českém trhu poměrně dost. Nakladatelství Dokořán vydalo po "Cestování časem v Einsteinově vesmíru" další titul, "Náš neobyčejný vesmír" Martina Resse. Čím je toto dílo jedinečné a v čem se naopak jedná o opakování stále stejné písničky?

Než bychom popisovali obsah knihy podle kapitol a opět shrnovali, jak se dokazuje teorie velkého třesku, zkusme se podívat spíše na ty Reesovi názory, které mohou na čtenáře populárně vědecké literatury působit překvapivě.
Reese se v první řadě hlásí k hypotéze mnoha světů přes její zjevnou rozpornost s principy Occamovy břitvy. Ba co víc, podle Reseeho se zdá, že tato idea již není "roztomilou smyšlenkou" jako v dobách Wheelera, ale stává se zvolna mainstreamem. Ostatně se k ní hlásil i Richard Gott v Cestování časem v Einsteinově vesmíru a začíná ji údajně preferovat i John Barrow (Pí na nebesích, Snění o finální teorii).
Za druhé, v otázce týkající se budoucnosti našeho vesmíru a kosmologické konstanty zastává Reese přesvědčení o nenulové hodnotě "Einsteinova největšího omylu". Nenulová (a kladná) hodnota kosmologické konstanty a související energie vakua povede podle Reeseho k tomu, že rozpínání vesmíru se bude stále zrychlovat – onu energii vakua si můžeme snad nejspíše představit jako tlak na stěny libovolného "výseku prostoru". Gravitace nestačí proti rozpínání zakročit, množství temné hmoty je příliš malé na to, aby se hustota vesmíru byť jen přiblížila kritické hodnotě.
Náš vesmír tedy bude otevřený a k žádnému krachu nikdy nedojde. Bude dost času na to, aby se i ty největší černé díry vypařily. Reese v této souvislosti zajímavě interpretuje i důsledky kosmologie pro živé systémy – teoreticky sice před sebou máme nesmrtelnost, ale rychlost informačních procesů se bude stále snižovat a limitně půjde k nule. A tak i v nekonečném čase se bude možná moci odehrát pouze konečné množství událostí. Samozřejmě po velmi dlouhou dobu bude možné informace přechovávat a přenášet prostřednictvím záření o stále se prodlužujících vlnových délkách.
Kdyby se naopak vesmír na konci času opět smrštil, v rámci zrychlených procesů bychom mohli mluvit o čemsi na způsob nesmrtelnosti (velmi chytrý, vysloveně antiintuitivní pohled na věc). Zde by se naopak v konečném čase mohlo (snad!) odehrát nekonečné množství událostí. V takovém vesmíru však zřejmě nežijeme.
Reese za rovněž zabývá otázkou, zda je náš vesmír nějak speciální, zda by mohl vypadat jinak. Přijde tedy řeč na antropický princip a filosoficko-teologické otázky s ním spojené. Autorův pohled na věc souvisí především s myšlenkou multiversa – snad existuje více světů, ovšem jen v nějakých mohou být pozorovatelé. Reese se dokonce snaží svoji hypotézu experimentálně testovat (spíše samozřejmě "testovat"), tj. zkoumá, k jaké hodnotě jednotlivých fyzikálních konstant vedou pravděpodobně různé teorie. Má jít o regulérní predikci, tj. týká se konstant, jejichž hodnoty dnes ještě přesně neznáme. Taktéž se zde řeší otázka, zda se velikost fyzikálních konstant mohla měnit v průběhu času a argumentace proti změnám působí dosti přesvědčivě.

O superstunách se příliš nemluví, cestování časem se textem spíše jen mihne, autor také neřeší otázky "vesmírů" s matematickou, nikoliv však fyzikální realitou (koncepty Tegmarkovy katedrály apod.). Zajímavé jsou také Reeseovy názory na teorii všeho. Její smysl nemá být ani tak v tom, že bychom pak na základě fyziky mohli nějak přebudovat další vědy a učinit z nich aplikovanou fyziku. Psychologie bude při popisu člověka stejně používat jako parametr "motivaci", a ne vlnovou funkci.
Finální teorie by ovšem podle Reeseho měla obrovský význam teoretický, představovala by jakou nejhlubší úroveň pravdy, skutečně fundamentální odpověď na naše otázky.

Shrnuto, ačkoliv třeba teorie velkého třesku a celá řada dalších výkladů se ve všech knihách tohoto typu opakuje, Náš neobyčejný vesmír rozhodně obsahuje i fakta a interpretace nové a za přečtení tedy rozhodně stojí.

A jak řešit otázku, které interpretace jsou správné, co je v současné kosmologii mainstream, co názor menšinový a co pouze koncepce jediného autora? Na Science Worldu se srovnání jednotlivých moderních kosmologických myšlenek a koncepcí chceme v budoucnu věnovat podrobněji. Pomoc nám v této souvislosti již poskytl překladatel Elegantního vesmíru Luboš Motl.

(Martin Rees: Náš neobyčejný vesmír, Dokořán, Praha, 2002, http://www.dokoran.cz)

Ještě závěrečná poznámka: Vlastně mě napadá, že když se hovoří o hypotéze mnoha světů, mohou se myslet dvě odlišné věci. Možnost první: Existuje více vesmírů. Možnost druhá: Náš vesmír se větví podobně jako strom při každém kolapsu vlnové funkce.

autor Pavel Houser