Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Obdobně komplikovaný a pro početní operace špatně použitelný byl i zápis římskými číslicemi. Je ale tento postoj nutně pravdivý?

Do značné míry se může jednat o otázku zvyku. Uživatelé i nepozičních systémů, kteří byli ve výpočtech dostatečně zběhlí, v nich dokázali počítat efektivně. Řecký způsob zápisu čísel se ve východořímské říši udržel až do jejího dobytí Turky. Navíc se nejednalo pouze o písmo intelektuálů a vědců, ale používali jej i obchodníci vyžadující efektivnost a rychlost.
Zajímavé je i to, že náběhy k poziční číselné soustavě se objevily již ve starověké Mezopotámii, ale tento způsob zápisu se nakonec neprosadil oproti nepoziční desítkové soustavě. Jak se tedy zdá, nepoziční soustavy nemusí být nutně o tolik horší. K jejich závažným problémům samozřejmě patří fakt, že v nich není možné napsat číslo libovolně velké.
Dierk J. Struik ve svých Dějinách matematiky (Orbis, Praha, 1963) upozorňuje na jiný problém: fakt, že písmena byla u Řeků i Židů používána v roli čísel, zabránil použití písmen způsobem, jakým to činí matematika moderní. Zde zapisujeme písmenem obecně nějakou proměnnou bez ohledu na její konkrétní hodnotu, což je způsob, který ve starověku nebyl znám.
Řekové vyjadřovali matematické pojmy především geometricky, tj. kvadrát byl chápán jako plocha čtverce (což je mírně zavádějící, výraz a exp 2 je mnohem názornější a nezávislý na konkrétní geometrické představě, „obrazu“). I to bylo zřejmě jednou z příčin, proč antická aritmetika nedosáhla takových úspěchů jako geometrie.

autor Pavel Houser