Student World

Nedávno objevené těleso, obíhající ve velké vzdálenosti naší planetu, není druhým přirozeným měsícem, ale pozůstatkem pilotovaných letů k měsíci prvnímu.

Když 3. září objevil arizonský astronom Bill Yeung pomocí 0,45m dalekohledu rychle se pohybující těleso, zdálo, že se jedná o další z řady nových planetek. Proto také dostalo předběžné označení J002E3 – podobně jako takové planetky dostávají. První výpočty dráhy tohoto tělesa ukázaly, že se pohybuje ve dvakrát větší vzdálenosti než Měsíc a ve skutečnosti Zemi obíhá jednou za 50 dnů. Mohlo by se tedy jednat o nový měsíc naší planety "získaný" zachycením planetky, která prolétla příliš blízko.

Ovšem tato skutečnost a nízká jasnost tělesa už brzy vedly některé astronomy k podezření, že se nejedná o přirozené, ale umělé těleso. Okamžitě nato vyvstala záhada, proč ovšem nebylo pozorováno už dříve. Počítačové simulace vývoje dráhy tohoto tělesa provedené Paulem Chodasem v JPL nakonec ukázaly nejpravděpodobnější odpověď na otázky spojené s tímto tělesem. Na dráhu kolem Země bylo zachyceno teprve letos, když procházelo v blízkosti Lagrangeova bodu L1 soustavy Slunce-Země. V tomto bodě se gravitační působení obou těles vzájemně ruší. Před okamžikem průchodu v blízkosti bodu L1 se objevené těleso nacházelo na samostatné oběžné dráze kolem Slunce, uvnitř dráhy naší Země.

Další analýza směrem do minulosti ukázala, že na tuto heliocentrickou dráhu se dostalo na přelomu 60. a 70. let 20. století rovněž průletem kolem L1. Je tak velmi pravděpodobné, že se jedná o třetí stupeň některé z nosných raket Saturn V, která vynesly na dráhu k Měsíci lodě Apollo 8 až 12. Další náznaky poté vedou k jeho identifikaci jako posledního stupně Apollo 12, který zůstal na vzdálené oběžné dráze kolem Země po průletu v blízkosti Měsíce 18. listopadu 1969.

Astronom studoval rovněž budoucí vývoj dráhy tohoto tělesa a zjistil neméně zajímavá fakta. Poslední stupeň totiž s 20% pravděpodobností dopadne příští rok na měsíční povrch. V podstatě by tak opožděně připojil ke svým následovníkům, protože stejné stupně raket, které vynesly lodě Apollo 13 až 17, dopadly na Měsíc cíleně v letech 1970 až 72. Cílem tohoto experimentu bylo studium vnitřní struktury našeho nejbližšího souseda. To ovšem stále není všechno – existuje totiž i tříprocentní šance, že v následujících deseti letech se zbytek rakety vrátí tam, odkud původně odstartoval. Vzhledem k velikosti tělesa ovšem žádné nebezpečí nehrozí, s jistotou shoří v zemské atmosféře.

Dráha, po které se poslední stupeň rakety pohybuje, je chaotická, což znesnadňuje jakékoliv dlouhodobější předpovědi budoucího chování.

autor Pavel Koten