V texaském Houstonu zemřel 28. října 2005 ve věku 62 let po šest roků trvajícím zápase s rakovinou laureát Nobelovy ceny za chemii Richard Smalley. Bezprostřední příčinou úmrtí byl zápal plic, který ho postihl během jedné z chemoterapií. Nobelovu cenu získal Rick (jak je všeobecně ve fullerenové komunitě nazýván) s Robertem Curlem, se kterým společně působili na houstonské Riceho univerzitě, a Haroldem Krotem ze Sussexské univerzity v anglickém Brightonu. Trojice byla oceněna za objev fullerenů, kulovitých čistě uhlíkatých molekul.
K udělení Nobelovy ceny této trojici došlo jen jedenáct let poté, co v britském časopise Nature vyšel jejich článek, u kterého se zcela nestandardně objevila i fotografie fotbalového míče (a dokonce s textem, že byla pořízena na texaském trávníku). Autoři tak chtěli čtenářům přiblížit strukturu, kterou v článku dosti spekulativně přiřadili molekule, jejíž existenci se jim podařilo spektrálně dokázat. Byla to molekula o šedesáti atomech uhlíku umístěných ve vrcholech mnohostěnu tvořeného pětiúhelníky a šestiúhelníky, uspořádaných stejně jako motiv na fotbalovém míči. Po pěti letech byla molekula syntetizovana v množství, které umožnilo potvrzení spekulativní hypotézy.
Objev fullerenů se uskutečnil během pouhých deseti dnů a nebyl by možný ani bez Krota, ani bez Curla, ani bez Smalleyho. Vše začalo v hlavě Krota, který analyzoval spektra, která na Zemi přicházejí z vesmírných dálek, a z nich určoval složení tam existujících molekul. Protože se zaměřil na okolí uhlíkatých hvězd, chtěl i v nějaké pozemské laboratoří simulovat, co se tam děje. Z hlediska podpory vědy chudé tchatcherovské Anglii takové přístrojové vybavení neexistovalo, ale potřebnou aparaturu nakonec Krot našel v texaském Houstonu. Tam totiž právě Rick Smalley postavil unikátní zařízení, které umožňovalo téměř každý materiál vypařit laserem, páry pak smíchat s héliem a ochladit expanzi v trysce, a nakonec měřit jejich spektra. V Houstonu tuto aparaturu především používali na výzkum materiálů pro mikroelektroniku, neboť takto mohli generovat ještě menší shluky atomů prvků, než se dnes v mikroelektronice používají. Ricka Smalleyho z tohoto hlediska uhlík moc neosloval, ale ledy promlomil jeho přítel Robert Curl, který pokládal věc za slibnou.
Experimenty začaly 1. září 1985, a záhy ukázaly něco, co nikdo z nich nepředpokládal – mimořádně silné spektrální signály v oblasti, kde nemělo být vůbec nic. Během pouze několika dnů a nocí horečné činnosti tří vědeckých pracovníků a dvou studentů se tehdy podařilo z minima dostupných experimentálních informací, společně s roky chemických zkušeností, prokázat existenci fullerenů, nové a nečekané třídy sloučenin. Práce byla odeslána do tisku již 11. září 1985, a v roce 1996 tu trojici dovedla až do Stockholmu.
Rick Smalley od samého začátku devadesátých let razil koncepci využití fullerenů, a jejich válcovité obdoby nanotrubek, jako nosných struktur nanotechnologií, tedy realizace pro nejrůznější aplikace požadovaných funkčních vlastností přímo na molekulární úrovni. Smalley od začátku razil vizi, že nanotechnologie změní nás život stejně, jako jej změnila průmyslová revoluce či jaderná energie. Byl jedním z těch, kteří neúnavným úsilím včetně prezentací v Kongresu dosáhli toho, že v lednu 2000 president Clinton vyhlásil Národní nanotechnologickou iniciativu. Vzápětí tento krok následovaly administrativy všech vědecky rozvinutých zemí (a letos v létě i Česká republika). Rick Smalley pro ten účel vybudoval na své mateřské Riceho univerzitě Centrum pro vědu a techniku v nano-měřítku. Byl tak svým způsobem pokračovatelem Richarda Feynmana, který vizi nanotechnologií vyslovil už v roce 1959. Smalley pro materializaci nanotechnologií zvolil systémy, které sám spoluobjevil, a až do své smrti pak zůstával v této oblasti průkopníkem. Etablování koncepce nanotechnologií lze už dnes označit za nejdůležitější událost při formování vědních priorit v celosvětovém měřítku za uplynulé čtvrtstoletí.
Zdeněk Slanina
O autorovi: http://www.blisty.cz/aut/1409/bio.html
