Student World

V pátek 24. května 2002 opustil krátce po svých 77. narozeninách tento svět, rodinu a své žáky i následovníky prof. Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc., jeden z nejvýznamnějších chemiků v historii naší země, čestný člen Švédské královské společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii, držitel mnoha prestižních ocenění a medailí, dlouholetý pedagog a uznávaný světový odborný publicista.

Otakar Červinka se narodil 20. 5. 1925 v Toušeni. Po maturitě (1944) na Státním reálném gymnasiu v Brandýse n/L absolvoval 1949 jako žák prof. R. Lukeše Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde se po získání doktorátu technických věd (1950) celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a výzkumné práci (habilitace 1960, DrSc. 1970 za práci Asymetrické reakce v organické chemii). Návrh na jeho jmenování profesorem byl 1974 z politických důvodů zrušen a uskutečněn až v roce 1990.
Během své pedagogické praxe přednášel také v zahraničí, mj. v Maďarsku (1957), v Polsku (1973, 1979), v Německu v Halle (1962), Mohuči (1968, 1980, 1989, 1991, 1994), Řezně (1989), Bonnu (1969, 1980), Bochumi (1980, 1989), Saarbrückenu (1980) a Cáchách (1991), ve Švédsku na universitě v Lundu (1969, 1990), ve Švýcarsku na konferencích o stereochemii v Bürkenstocku, ve Francii na universitě v Orsay u Paříže (1978) a na ústavu přírodních látek v Gif sur Yvette (1978), při přednáškovém turné (1966) na universitách v Londýně, Cambridgi, Birminghamu, Sheffieldu a Norwichi.
Jeho objevů a zkušeností využívala také řada farmaceutických firem, jako například Roussel Uclaf, Merck nebo Hoechst-Pharma-Forschung. Během svého života publikoval doma i v cizině více než 200 původních prací zejména o asymetrických reakcích a reakcích enaminů, je autorem či spoluautorem 26 odborných monografií a vysokoškolských učebnic, mj. Základy stereochemie a konformačního rozboru (1966 s K. Bláhou a J. Kovářem, v rozšířené podobě vyd. též anglicky 1970 a rusky 1974), Mechanismy organických reakcí (1976, 1982), celostátní učebnice Organická chemie*** (1969 s V. Dědkem a M. Ferlesem, 4 vydání), Enantioselektivní reakce v organické chemii (1985), Chemie organických sloučenin I a II (1986, 1988), Enantioselective Reactions in Organic Chemistry (vyd. Horwood, London 1995) a kapitol v kompendiích Advances in Heterocyclic Chemistry 6 (ed. A. R. Katritzky, Academic Press, New York 1966), Eneamines, Synthesis, Structure and Reactions (ed. A. G. Cook, Marcel Decker Inc., New York 1968, 1988), The Chemistry of Enamines (ed. Z. Rappoport, Wiley, London 1994). Roku 1976 byl vyznamenán Hanušovou medailí, 1978 medailí College de France, 1987 a 1989 laureátstvím státní ceny ČMT-SNTL, 1990 medailí Frant. Štolby a 1995 medailí Emila Votočka.
Byl čestným členem České společnosti chemické a členem jejího hlavního výboru, členem Švýcarské chemické společnosti a členem Švédské královské společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii. S rodinou žil v Lázních Toušeni.

***Poznámka Pavel Houser: Zřejmě všichni, kdo studovali chemii na VŠ, někdy přišli do kontaktu s touto vynikající učebnicí, označavanou studenty jako "zelená příšera".

autor Prokop Konopa