Při výrobě ohebných displejů se křemík zatím moc neuplatňoval. Největší použití zde má oxid india a cínu, dále třeba uhlíkové nanotrubičky.
Nyní se výzkumníkům podařilo vyrobit křemíková nanovlákna a z nich „utkat“ elektronický papír, který je podobně jako konkurenční materiály průhledný a ohebný. V této souvislosti se objevila úchvatná zkratka FTS-SiNWsP (flexible, transparent and self-standing silicon nanowires paper).
Výhoda křemíku by byla samozřejmě jasná – lepší kompatibilita s dalšími elektronickými komponentami. Běžný křemík je ovšem při pokojové teplotě křehký a teprve blízko své teploty tání (cca 1 400 °C) se zvyšuje jeho tažnost. Naopak příslušná nanoforma má potřebné vlastnosti už při pokojové teplotě.
Dosud byl problém v tom, že křemíková nanovlákna bylo velmi obtížné připravit. Nyní prý vědci objevili efektivní metodu. Práškový SiO (používá se divně znějící název oxid křemnatý? Tato sloučenina vystupuje mj. také v článku o kulovém blesku) se pomocí argonu vhání do vysokofrekvenční indukční pece, kde je asi hodinu ponechán při teplotě 1 600 °C. Za těchto podmínek zreaguje na oxid křemičitý a křemík. Oba materiály odnese další argon do chladnější části zařízení a posléze se oddělí na základě rozdílné molekulové hmotnosti. Křemík za těchto podmínek na místě svého určení postupně ve směru proudícího plynu roste v podobě vláken o průměru asi 10 nm. Tato vlákna se posléze spontánně propojí do membránovité struktury, což je právě příslušný „papír“.
Materiál může mít i celou řadu dalších aplikací. Lze totiž dále doplňovat. Nanokřemík a grafen by např. mohly vytvářet elektrody/články, které by spojovaly výhody obou prvků (srovnání viz např. články: Křemíková elektroda bez rizika rozpadu, Elektroda z porézního křemíku)
Postup popsali Chunlei Pang, Hao Cui, Guowei Yang a Chengxin Wang z čínské Sunjatsenovy univerzity v Guangzhou. Článek vyšel v Nano Letters.
Zdroj: Phys.org
