Student World

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská letos slaví 50 let od svého založení. Řadí se tak k několika významným českým jaderným institucím, které spatřily světlo světa v roce 1955. Založení samostatné fakulty bylo logickým krokem k zajištění dostatku jaderných fyziků, chemiků a inženýrů pro prudce se rozvíjející nové odvětví. I dnes je FJFI fakultou, který vychovává odborníky světové úrovně pro nejrůznější oblasti lidské činnosti.
Bohatá „jaderná“ historie České republiky se píše od konce 19. století, kdy manželé Curieovi objevili v jáchymovské rudě radioaktivní prvky polonium a radium. Největší rozvoj ale nastal v roce 1955. Vznikla Komise pro atomovou energii, byl založen Ústav jaderného výzkumu Řež a na popud Ministerstva školství a kultury začal nezávislý výbor zkoumat možnosti přípravy jaderných odborníků pro tyto a další instituce. Na základě jeho doporučení byla dne 25. srpna 1955 zřízena Fakulta technické a jaderné fyziky při Univerzitě Karlově. Výuka byla slavnostně zahájena 6. září 1955 v Karolinu, prvním děkanem nové fakulty se stal významný český jaderný fyzik prof. Václav Petržílka.
Zatímco na počátku měla fakulta jen tři studijní obory, postupně se nabídka rozrostla na jedenáct včetně vědecko-výzkumného pracoviště. „Netváříme se jako jednoduchá škola, za námahu ale nabízíme individuální přístup, rychlé zapojení do výzkumných týmů fakulty a důraz na vlastní tvůrčí činnost našich studentů.Ti pak jsou schopni se prosadit na špičkových pracovištích v ČR i v zahraničí,“ popisuje děkan fakulty Miloslav Havlíček základní hodnoty fakulty, které se po desetiletí nezměnily, ačkoliv se škola v roce 1968 přejmenovala na současný název Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, zkrátka „jaderka“. „Naším cílem není být strážcem archaických názorů, nýbrž pružně reagovat na rozvoj vědy a technologií a přizpůsobovat se mu nabídkou studijních oborů a zaměření,“ dodává.
Podle profesora Havlíčka jsou jaderné obory žhavým kandidátem na čelní pozici v českém výzkumu a vývoji nových technologií. „Možná budete překvapeni, ale aplikované přírodní obory pronikají v podstatě do všech složek lidské činnosti, od teoretické fyziky a výzkumu stavby hmoty přes lékařství, energetiku, ochranu životního prostředí, výzkum památek, potravinářství, radonový program a mnohé další. Máme dobrý historický základ, vynikající vědeckou a technologickou úroveň a schopné lidi, naši studenti se řadí mezi elitu české inteligence – který jiný obor tohle může říci?“, pokládá řečnickou otázku prof. Havlíček.
Fakulta úzce spolupracuje nejen s Akademií věd, ale také se zahraničními partnery jako např. s Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN), Národní laboratoří Brookhaven či Spojeným Ústavem Jaderného Výzkumu Dubna (SÚJV). Díky tomu drží krok s moderními směry výzkumu, které pak aplikuje ve výuce. Každoročně pořádá několik mezinárodních konferencí.

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská (od roku 1959 pod ČVUT) má deset kateder a jedno vědecko-výzkumné pracoviště. V současnosti na ní studuje 1324 studentů, od roku 1960 do února 2005 dokončilo na fakultě studium 3 124 posluchačů, z toho 417 dívek. V hlavní budově v Břehové ulici sídlí od roku 1956, mimo to jí patří i budova na Praze 2 a detašované pracoviště v Děčíně. Fakulta provozuje školní jaderný reaktor VR-1, velký zájem vzbuzují nové obory propojující fyziku s lékařstvím jako např. radiologická fyzika.

Historie
Historie Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze

Historie jaderných věd se u nás začala psát již v roce 1898, kdy manželé Curieovi objevili v jáchymovské uranové rudě polonium a radium. V první polovině 20. století vývoj pokračoval vznikem např. Státního radiologického ústavu (1919) či Ústavu pro atomovou fyziku fyziky (1948), skutečný rozmach ale nastal v roce 1955. Vznikla u nás Komise pro atomovou energii a byl založen Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Rapidnímu rozvoji odvětví už tradiční instituce nestačily vychovávat dostatek odborníků, proto se začalo hovořit o založení samostatné fakulty.
Na jaře roku 1955 začala pracovat na popud Ministerstva školství a kultury Komise pro vypracování návrhu na přípravu odborníků v jaderných oborech. Začátkem léta 1955 odevzdala návrh na zřízení samostatné fakulty v rámci Univerzity Karlovy. Dne 25. srpna 1955 se vláda usnesla založit Fakultu technické a jaderné fyziky a 6. září pak byla v Karolinu slavnostně zahájena výuka. Prvním děkanem nové fakulty se stal Václav Petržílka.
Ustavená fakulta měla zpočátku tři katedry (jaderné fyziky, jaderné chemie a jaderného inženýrství), avšak od místností, nábytku, přístrojů až po učitele bylo doslova vše vypůjčené od sesterské MFF UK. Přednášeli na ní od začátku i někteří učitelé z ČVUT, z VŠCHT a z plzeňské VŠSE. Nepříznivá prostorová situace se výrazně zlepšila, když se fakulta v létě 1956 přestěhovala do budovy v Břehové ulici č. 7.
Už za několik let po založení se ukázalo, že jaderná technika vyžaduje úzké propojení matematiky, fyziky a chemie s technickou praxí a také vyšší úroveň inženýrské práce ve strojních, elektrotechnických a stavebních oborech. Fakulta byla proto převedena v srpnu 1959 z Karlovy univerzity na České vysoké učení technické. Po čtyřech letech existence tak přešla od nejstarší středoevropské univerzity pod nejstarší středoevropskou polytechniku, jejíž součástí je dodnes.
Při reorganizaci v roce 1968 došlo ke změně názvu na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou, její cíle ale zůstaly stejné: být fakultou s velmi významným podílem vědecké činnosti a pružně reagovat na rozvoj vědy, technologií i měnící se požadavky praxe zřizováním nových studijních oborů. Spojení výuky s aktivní tvůrčí prací studentů bylo a je nadále jedním z charakteristických rysů fakulty.
Přestože jaderná fakulta patří spíše k těm menším, za půl století dokázala ujít velký kus cesty. Od roku 1960 do února 2005 ukončilo studium na fakultě 3.143 posluchačů, z toho 417 studentek.

Jaderné vědy od A do Z aneb kde všude je najdeme
A – atomové hodiny (přesné určení času)
B – biologie (např. sledování dějů v rostlinách značenými sloučeninami)
C – cestování (např. detekce radionuklidů na hraničních přechodech)
D – diagnostika (např. rentgen a CT- zobrazování orgánů)
E – ekologie (např. monitorování životního prostředí v okolí elektráren)
F – farmakologie (např. značkování látek pro sledování kostí, virů apod.)
G – geologie (např. zkoumání složení povrchu Marsu)
H – hydrologie (např. čištění pitných zdrojů)
I – insektologie (např. ozařování způsobující neplodnost mouchy tse-tse v boji proti malárii)
J – jaderná energetika (např. přepracování vyhořelého paliva z jaderných elektráren)
K – kriminalistika (např. detekce výbušnin pomocí jaderné rezonance)
L – lázně (např. léčba pohybového ústrojí)
M – meteorologie (např. měření stupně znečištění ovzduší)
N – nukleární medicína (např.vyšetření funkce štítné žlázy, ledvin apod.)
O – onkologie (např. léčba nádorů ozařováním)
P – potravinářství (např. ničení plísní na potravinách, čaji, koření apod.)
Q – q-enzymy (např. výzkum buněčných pochodů)
R – radonový program (např. ochrana obydlí před radonem)
S – seismologie (např. predikce zemětřesení)
T – technologie (např. detekce vad a poškození materiálů v letectví)
U – umění (např. určování složení barev a pigmentů resp. pravosti starých obrazů)
V – vodohospodářství (např. sledování cest spodních vod)
X – x-ray observatoře (např. největší rentgenový teleskop na světě Chandra)
Y – ytrium90 (např. sledování imunologických reakcí)
Z – zdravotnictví (např. sterilizace téměř veškerého zdravotnického materiálu)

autor