pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Jako první odpověď nás napadne, že za tím vším je psychologie. Pád krajíce namazanou stranou na zem bývá méně příjemný, a proto si ho spíše zapamatujeme. Není to ale tak, krajíce padají namazanou stranou na zem opravdu častěji bez ohledu na naše pocity.
Druhý nápad: je to tím, že krajíc je po straně namazané máslem těžší (podobně jako je na jedné straně těžší mince), nebo vrstva másla nějak změní proudění vzduchu kolem padajícího předmětu. Tohle všechno by mohlo hrát roli, kdyby se krajíc ve vzduchu převaloval mnohokrát (kdybychom ho třeba házeli z okna); pak by samozřejmě záleželo na tom, čím je krajíc namazán a kolik tam hmoty je.
V normálním případě to ale roli příliš nehraje, což lze zjistit následujícím experimentem: shodíme ze stolu krajíc otočený namazanou stranou dolů – a rázem zřejmě spadne máslem nahoru. Takže vysvětlení je, že krajíc prostě padá na zem tou stranou, jakou je nahoře; při pádu z ruky nebo ze stolu se stačí protočit vesměs právě jednou. (Konkrétně u stolu krajíc přes desku obvykle přepadne a ihned začne rotovat.) Platnost přísloví vyplývá z toho, že jsme nějak vysocí, máme nějak vysoké stoly, krajíce klademe na stůl i držíme v rukou máslem nahoru a nakonec krajíc mívá určitou typickou délku (krajíček velikosti mince by se už mohl chovat jinak).
Nicméně – pokud bychom do krajíce na okraji stolu pořádně strčili, pak by během letu přes místnost možná stihl „celkově přerotovat“ a dopadnout opět tak, jak seděl na stole. Taktéž pokud bychom krajíc na stůl položili (nesmyslně) tak, že by přečnívala jeho drtivá většina, měl by šanci dokončit při pádu celou obrátku.
Zdroj: Jay Ingram: Rychlost medu a jiná věda každodenního života, Oldag, Ostrava 2007
