Student World

Historie sudoku
Hra sudoku má předchůdce ve staré čínské hře Lo-šu stejně jako v Eulerových Latinských čtvercích. V 80. letech 20. století začala hra ve své současné podobě vycházet v americkém hádankářském časopise Number Place. Odtud se popularita hry přenesla do Japonska. Vlastní mánie začala ale až poté, kdy si ji zde v roce 1997 povšiml novozélandský turista Wayne Gould, jenž nejen propadl řešení rébusu, ale také vyvinul program, který dokázal hlavolamy generovat. Program bezplatně nabídl londýnským The Times. Na podzim 2004 začaly hádanky vycházet v Británii a mánie se brzy přenesla i do dalších evropských zemí. V červnu letošního roku vyšla hádanka poprvé i u nás – v Lidových novinách. Na konci léta se pak na českém trhu objevily i první knižní tištěné sborníky.

Na naše otázky týkající se sudokománie odpovídá Luboš Bokštefl (* 1963), povoláním hudebník a učitel matematiky, který se zabývá luštěním a sbíráním hádanek už od svých dětských let. Stejně jako řada dalších i on propadl sudokománii. Sestavil dvě sbírky 100+1 Sudoku pro nakladatelství Dokořán
(http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=209,
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=210).
Výběr sudoku, který připravil, se liší od řady podobných výběrů především tím, že každá hádanka prošla lidským testem, tj. byla skutečně vyřešena; nejde jen o prostý výpis z nějakého generátoru sudoku, jehož hádanky není v normálních lidských silách v rozumném čase vyřešit

Kde jsou podle vás příčiny mánie, která se kolem sudoku vytvořila?

Těch příčin je podle mě celá řada. V první řadě jako u dalších módních vln hraje určitou roli náhoda. Druhou příčinou je skutečnost, že hra není vázána žádnými autorskými právy, což ji samozřejmě činí atraktivní pro řadu vydavatelů. Pak zde hraje roli určitě také síla médií – pokud by v celostátním deníku byla propagována de facto libovolná hra, jistě dosáhne alespoň nějaké popularity.

To ale pomíjíme hru jako takovou. Zkuste vyložit, co se na hře líbí právě vám. Ostatně – předtím, než jste se dal do sestavování sborníků, jste byl zuřivým luštitelem…

To je pravda. Hádanky mě fascinují po celý život a pokud mohu posoudit, řekl bych, že sudoku a radost z jeho luštění ocení každý, kdo někdy pocítil potěšení z řešení matematické úlohy. Rozhodně nechci tvrdit, že hra přišla ke své popularitě nezaslouženě, nějakou mediální masáží apod.
Výhodou sudoku oproti konkurenci je podle mého názoru třeba různý stupeň obtížnosti jednotlivých úloh, takže tuto hru najdete třeba i v ženských časopisech (zde je obrazec 9 * 9 často téměř úplně vyplněný – být čtenářkou, urazím se). Jak se zdokonalujete a přicházíte na nové a nové fígly, postupně se propracováváte ke stále těžším úlohám. Obecně lze říci, že populární hra musí být tak akorát – ani příliš lehká, ani příliš těžká; nějakým způsobem "rozumná" musí být také doba potřebná k řešení hlavolamu.
V některých zemích pak za popularitou sudoku stojí místní zvláštnosti – třeba v Japonsku se s jejich znaky mohou jen těžko hrát křížovky (a podobné písmenkové doplňovačky), větší popularitu proto mají hádanky založené na číslech.

Jak nejdéle jste luštil jedinou úlohu?

Raději jsem čas neměřil, ale odhaduju tak tři až čyři hodiny. Jsou i úlohy, které jsem ještě nedoluštil.

Jedná se podle vás o hru na celý život, podobně jako třeba šachy? Nebo jde přece jen spíše o módní vlnu, která časem odezní? (Kdo se dnes zabývá třeba Rubikovou kostkou…)

Tady bych rozlišil několik věcí. Rejstřík postupů, které lze při řešení sudoku použít, je přece jen relativně omezený. Takže se asi nedá předpokládat, že zájem o hru u někoho bude mít podobu celoživotní mánie, srovnání se šachy nejspíš přece jen v tomto ohledu kulhá. Po nějaké fázi, kdy luštíte hádanky denně a v noci se kvůli tomu budíte (mluvím podle sebe – i podle mě, poznámka Pavel Houser), přijde zřejmě čas, kdy vás to trochu omrzí – přičemž čas od času se k té hře nejspíš vrátíte, ovšem už bez oné posedlosti.
Hra jako taková bude nejspíš existovat i nadále, ale pomine příslušná "vlna". Ostatně, sudoku (nebo alespoň něco velmi podobného) u nás existovalo už před pár lety, ale namísto celostátních deníků vycházelo v hádankářských časopisech. Tak to nejspíš nakonec zase dopadne.

Dokončení zítra.
(článek viz http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/23D2C3ED3D1BE2D6C125709300602A65)

autor Pavel Houser