Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Wheeler překvapenému Feynmanovi vysvětlil, že se tak děje proto, že všechny elementární částice jsou ve skutečnosti částicí jedinou. Elektron obvykle začíná svou životní pouť tím, že vynoří z vření vakua spolu s pozitronem. Pokud nedojde k anihilaci, obě částice se vzápětí rozletí. Pak existují až do chvíle, kdy opět anihilují.

Nyní si představte, že zakreslíte světočáry všech elektronů (na papír, jeden rozměr bude čas a druhý bude představovat všechny ostatní prostorové dimenze). Konce světočar můžete propojit se začátky a představit si, že na této dráze se elektron pohybuje proti směru času. Rázem pak máte před sebou elektron jediný.

Ona dráha „zpět v čase“ je přitom alespoň na některých místech totožná se světočárou pozitronů. Pozitron pak můžeme chápat prostě jako elektron v opačném čase.

Jenže je zde jeden závažný problém. Aby to takhle fungovalo, muselo by být ve vesmíru stejně elektronů a pozitronů (pro rýpaly: nebo by jedné množiny muselo být více právě o 1). A to ve známém vesmíru zřejmě není, hmota převládá nad antihmotou. Pokud si také představíte myšlenkový „řez grafem“ po ose času, zjistíte, že se to nevyrovná. Elektronů a pozitronů by v případě platnosti Wheelorovy myšlenky muselo být stejně nejen v celém trvání vesmíru, ale také v každém okamžiku.

Nicméně celá myšlenka se zdá být poměrně nosná ve dvou ohledech: Feynman ji použil v diagramech kvantové elektrodynamiky, za které posléze dostal Nobelovu cenu. Navíc můžete učinit následující myšlenkový experiment. Elektron pohybující se zpět v čase může existovat ve více formách, pozitron je pouze jednou z nich. Pak by opravdu platilo, že od každé elementární částice existuje pouze jediný exemplář (je ovšem minimálně otázka, jak postulovat další „základní částice“, zda se zastavit u protonů, či je dále rozkládat na kvarky atd. Taktéž zbývá zodpovědět „čím je elektron cestující zpět v čase, pokud zrovna není pozitronem“ :-)).

Zdroj: Richard Gott: Cestování časem v Einsteinově vesmíru, Argo a Dokořán, Praha, 2002

Historku o rozhovoru mezi Wheelerem a Feynmanem na toto téma lze pro svou bizarnost najít v celé řadě knih – a všude samozřejmě v trochu jiné podobě :-).

autor Pavel Houser