Historici i filosofové matematiky musí neustále bojovat s problémem, nakolik je matematika popisem vnějšího světa, nakolik existuje v dimenzi jakýchsi platónských idejí a nakolik jde o dějinný a kulturní fenomén. Jak vlastně vypadaly nejstarší početní soustavy?
Zdá se, že původně ani neexistoval pojem čísla ve smyslu abstraktní, obecné konstrukce, nezávislé na počítaném předmětu. Dva oštěpy byly něco jiného než dva prsty.
S tímto názorem však poměrně kontrastuje fakt, že určité vědomí čísel nalezneme už u zvířat. Havrana či krkavce můžeme naučit, aby např. preferoval misku s určitým počtem předmětů bez ohledu na to, o jaké předměty půjde. Totéž zvládnou i opice (pokusným tvorem byli konkrétně makakové).
Kavka si údajně dokonce odklepává jednotky zobákem a je schopná "sčítat", tj. zvládne složit pět předmětů na misku tak, že je sem přemístí z jiných misek o různém počtu.
Zdá se, že zvířata dokáží rozlišit čísla přibližně do 6 – to odpovídá i situaci u lidí. Přibližně tento počet předmětů totiž dokážeme automaticky registrovat pohledem bez toho, abychom předměty počítali po jednom (nebo po n-ticích). Ti talentovanější mezi námi takto "intuitivně" obsáhnou čísla až do 8.
Ve volné přírodě byl schopnosti ptáků počítat zaznamenána v případě lovu. Barrow popisuje následující scénu: Když se lovec přiblížil k hnízdu, pták odlétl, ale sledoval odcházejícího lovce – a teprve poté se vrátil. Když k hnízdu přišli dva lovci a odešel jeden z nich, pták dále čekal dokázal tedy rozlišit čísla 1 a 2. Experiment pokračoval, až když přišlo šest lovců a pět odešlo, pták chybil (nedokázal tedy počítat více než do pěti) a zaplatil za svůj početní "limit" životem.
Zdroj: John D. Barrow: Pí na nebesích, Mladá fronta, Praha, 2000
Dierk Franck: Etologie (Karolinum, Praha, 1996)
