Posmrtně vydaná kniha Zdeňka Ministra Géniové dávnověku (Mladá fronta 2007) obsahuje celou řadu zajímavých informací. Text je to dost zvláštní, vydaný posmrtně a podle vydavatele pouze s formálními úpravami. Vlastně se jedná o rukopis-polotovar, který ovšem autor nebyl už vzhledem k okolnostem schopen dokončit. Občas jde spíše o předběžné poznámky.
Takový rukopis samozřejmě vzbuzuje otázku, jak s ním nejlépe naložit: Vůbec nepublikovat? Publikovat polotovar? Nechat někoho, člověka z oboru a ideálně autorova známého, dopsat a vydat jako dílo obou autorů? Těžko říct. V Mladé frontě text doplnili předmluvou.
Jedná se o průvodce archeoastronomií, především českou. Autor píše, že jeho text nemá být jen přehledem, ale i návodem, čeho si u památek všímat a jako astronomické souvislosti historických památek objevovat. Jinak text pokrývá celé období českého pravěku, od neolitických (další zajímavost – archeoastronomie v jiných textech začíná spíše až eneolitem) rondelů po otázky českých menhirů, přes Kelty až po první křesťanské kostely. Autor zde třeba vysvětluje, jaké jsou důvody spojovat „české megality“ s Kelty (což v kontextu západní Evropy nedává smysl). Diskutuje se zde i otázka, zda české megality tvoří nějakou „síť“, což by znamenalo, že jsou ze stejné doby. K tomu je však autor skeptický.
Podle Ministrova názoru prostupoval kult Slunce prakticky všechny pravěké památky na našem území, projevuje se i u pohřebních zvyků (orientace těl). Řada středočeských památek je orientována tak, aby sluneční paprsky v astronomicky významných dnech směřovaly k Řípu, který byl dle autora uctíván už dávno v předslovanských časech – což zase není tak překvapivé, ona jiná hora široko daleko k dispozici není.
Samozřejmě zůstává otázka rozhodnout, kdy jsou „astronomické souvislosti“ produktem ne záměru autorů stavby, ale náhody. Pravděpodobně zdaleka ne všechny autorovy názory jsou v oboru všeobecně přijímány. Kniha obsahuje i celou řadu technických/matematických detailů z oblasti astronomie a realizace příslušných postupů v primitivních podmínkách (koho tyto věci nezajímají, může ovšem příslušné pasáže přeskočit). Jak se vůbec v pravěku určovaly světové strany? Jak se dalo dobrat k datu slunovratu? Jaké byly pravěké kalendáře kultur, které neznaly písmo?
Na závěr klade autor otázku, zda pravěcí zemědělci relativně přesný kalendář potřebovali přímo k životu. Bylo třeba sledovat čas, aby člověk věděl, kdy zasít, nebo stačilo sledovat proměny okolní vegetace? Názory různých specialistů na tuto otázku se různí, Z. Ministr zastává názor, že z čistě praktického hlediska se bez kalendáře dalo obejít, byl tedy spojen spíše s „kultem“ nebo měl jiné sociální funkce. Z jiného úhlu lze otázku položit i takto: měly archeoastronomické památky něco "předvídat" nebo pouze určité datum zaznamenat z kultovních důvodů? Šlo spíše o observatoř nebo chrám?
Zdeněk Ministr: Géniové dávnověku, Mladá fronta, Praha 2007
Viz také
Stonehenge nesloužilo k předvídání zatmění
Čím nás fascinuje mayská astronomie
Přestupný únor – kde se vzal náš kalendář?
