Student World

V létě roku 1609 se začala v intelektuálních kruzích šířit zpráva o úžasném novém přístroji, jednoduchém tubusu se dvěma čočkami, s nímž mohl pozorovatel spatřit vzdálené předměty, jako by je měl na dosah ruky. Informace o tomto vynálezu byly ovšem jen útržkovité. Prvním, kdo vyrobil prakticky použitelný dalekohled, který podle některých zpráv poskytoval až osminásobné zvětšení, byl zřejmě jistý Hans Lippershey, dříve bezvýznamný experimentátor a výrobce brýlí z holandského města Middelburg.

Tento přístroj dostal nejrůznější jména – „kukátko“, „holandská trubka“ nebo „váleček“ – a zvlášť si ho oblíbili lovci a námořníci. Podle jiných zpráv se na pařížských tržištích jako nová hračka prodávaly malé dalekohledy, které dokázaly předmět přiblížit až třikrát. V červnu roku 1609 dorazily do Benátek informace o pozorováních, která prováděl anglický astronom Thomas Harriot, jenž jednu z těchto „hraček“ namířil na Měsíc a své poznatky zaznamenal.

Harriota můžeme vzhledem k rozsahu a šíři jeho výzkumů oprávněně nazývat „anglickým Galileem“. Kdysi se o něm říkalo, že je to „největší matematik, kterého kdy Oxfordská univerzita zplodila“.Vedl neobyčejně pozoruhodný život: s Walterem Raleighem, který se stal jeho celoživotním přítelem, odjel do Ameriky. Bůhvíproč získal pověst ateisty, a když v roce 1603 po smrti královny Alžběty usedl na trůn Jakub I., ztratil Harriot přízeň dvora. Později se dokonce zapletl do spiknutí, jehož cílem bylo vyhodit do vzduchu londýnský parlament (takzvaného spiknutí střelného prachu – Gunpowder Plot), a se štěstím se mu podařilo uniknout popravě pro vlastizradu.

Harriot uskutečnil mnoho experimentů v oboru optiky a někteří historikové tvrdí, že zhruba v téže době, kdy Lipper shey začal propagovat svůj vynález, se mu podařilo vyrobit dalekohled s šestinásobným zvětšením. Těžko říci, proč Harriot nevyužil komerčních možností tohoto přístroje. V době, kdy nepatřil mezi oblíbence nového monarchy (1608–1609), se nacházel v takovém postavení, v němž nemohl výsledky své práce dost dobře zužitkovat. Hans Lippershey byl člověk úplně jiného ražení, praktický konstruktér s výraznými sklony k podnikání.

Brzy si uvědomil, jaký má jeho vynález potenciál, a v roce 1609 už cestoval po Evropě, chodil od domu k domu a svůj přístroj prodával, aby získal finance na jeho další vývoj jako významné vojenské a vědecké pomůcky.

Možná je překvapivé, že dalekohled nebyl vynalezen už mnohem dříve než začátkem sedmnáctého století, a počátky jeho vývoje skutečně zůstávají zahaleny tajemstvím. Podle některých nedoložených zpráv používali dalekohledy už v šestém století arabští vědci, do našich dob se však nedochoval žádný exemplář, ani žádné dokumenty, které by tyto přístroje popisovaly, a tak se pravděpodobně jedná jen o smyšlenky.

V roce 1551 se Roberto Recorde zmiňoval o „průzkumných sklech“ určených k pozorování vzdálených předmětů, stejně jako zhruba v téže době Leonard Digges. William Borne v roce 1585 a Giambattista della Porta o několik let později tvrdili, že nalezli způsob, jakým lze čočky využít k pozorování vzdálených předmětů. Zřejmě i Leonardo da Vinci přinejmenším uvažoval o využití dalekohledu a své myšlenky zaznamenal do dvou různých zápisníků, které vznikly v letech 1508 až 1510, přesně sto let před Lippersheyem. „Je možné nalézt způsob, jímž oko neuvidí vzdálené předměty tak zmenšené, jako v přirozené perspektivě,“ napsal v jedné pasáži.

Na jiném místě se vyjádřil konkrétněji: „Čím dále od oka umístíš brýle, tím větší v nich předměty vypadají. … A spatří-li oko dva stejné předměty a porovná je, jeden mimo brýle a druhý v jejich zorném poli, ten za brýlemi ti bude připadat velký a ten druhý malý.“

O těchto Leonardových poznámkách je však rozhodně nutno uvést, že jsou téměř jistě psány čistě hypoteticky. Možná provedl několik jednoduchých pokusů s čočkami relativně velmi nekvalitními a postřehl několik zajímavých věcí, nemáme však žádný konkrétní důkaz, na jehož základě bychom mohli předpokládat, že zkonstruoval funkční dalekohled, stejně jako nemůžeme doložit, že vyrobil tank, akvalung nebo vrtulník v po době, v jaké je ve svých nádherných zápisnících načrtl.

Leonardo pravděpodobně nikdy fungující dalekohled nesestrojil, protože od podobných snah jej odradila špatná kvalita čoček, které měl k dispozici. Možná právě proto se před Lippersheyem nikomu nepodařilo uspět; špatně vybroušené čočky poskytovaly jen nepatrné zvětšení a trpěly značným optickým zkreslením. Lippershey věnoval výrobě sady čoček, jež poskytovaly jasný obraz a zvětšení, které za něco stálo, celé roky práce a veškeré své zkušenosti výrobce brýlí.

Tento text je úryvkem z knihy:

Michale White: Antikrist Galileo, Academia 2011

O knize na stránkách vydavatele

autor