Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Jeden z pokusů o řešení Fermiho paradoxu (pokud ve vesmíru existuje inteligentní mimozemský život, proč mimozemšťané nechodí mezi námi?) přináší poměrně detailní model snažící se popsat, jak by mohla kolonizace galaxie vyspělou civilizací nejspíš vypadat.

Jeofrey Landis, který navrhl celý postup, je poměrně konzervativní. Nepředpokládá žádné warpové pohony, žádné nadsvětelné rychlosti, ale klopotné trmácení se od hvězdy ke hvězdě.

Landis uvažuje, že zakládat vzdálené kolonie není možné „bez přestupu“, tj. původní civilizace založí jen celkem málo kolonií primárních ve vzdálenosti několika desítek světelných let (třeba Země na Alfa Centauri). Další vlna kolonizace už bude muset vycházet z těchto kolonií.

Nicméně spojení mezi kolonií a mateřskou civilizací bude obtížné, kolonie tedy bude muset další expanzi uskutečnit především vlastními silami (dostatek populace, zdrojů…). Nabrat je jí může zabrat hodně času.

Třetí Landisův předpoklad vychází z toho, že za těchto podmínek je téměř nemožná invaze na jednou již „zabraný“ svět. Pokud je samotný kolonizační proces náročný, invaze proti civilizaci schopné rovněž mezihvězdného cestování je prakticky vyloučena (snad až na kolonie již beztak zanikající) a populární scénáře hvězdných válek jsou k vidění pouze ve filmu.

Finálně Landis konstruuje na základě svých předpokladů (do nichž ještě zahrne možnost, že civilizace či její kolonie ztratí o další expanzi zájem) model, který má určit, zda v určitém systému vůbec existuje spojitá cesta z jednoho jeho konce na druhý. K tomu využívá tzv. perkolační teorii, kterou se popisuje třeba šíření požárů či epidemií (může být simulována například populárními modely buněčných automatů, kde políčka podle určitých pravidel mění v každém kroku svoji barvu).

Výsledky modelu mohou být následující:

– Civilizace šířící se ve shlucích, které jsou ale ohraničené. Shluky od sebe odděluje prázdno, většina galaxie je neosídlená a takovou zůstane.

– Civilizace šířící se donekonečna, ale na mapě přesto zůstávají izolovaná prázdná místa.

– Mapa obsahující kolonizované a prázdné oblasti bude mít nějakou složitější, např. fraktální strukturu. Velikost kolonizovaných a nekolonizovaných oblastí bude srovnatelná.

Takže proč galaktické civilizace, samozřejmě pokud existují, nekolonizovaly Zem? Naše planeta, ať už platí jakýkoliv z výše uvedených tří modelů, se prostě nachází v „prázdné oblasti“. Druhá verze by poněkud popírala koperníkovský princip, Země by pak ležela ve výjimečné oblasti vesmíru. Landis i Stephen Webb se mírně přiklánějí ke třetí možnosti (v rámci tohoto modelu – Webb sám pokládá jinak za nejpravděpodobnější, že jsme jedinou civilizací ve vesmíru).

Perkolační model se potýká s celou řadou zjednodušení (např.: „mapa“ není stabilní, hvězdy se vzhledem k sobě v čase pohybují) a krajně nejistými hodnotami vstupních parametrů. To by nevadilo, těžko tomu může být jinak. Horší však je, že Landisův model vysvětluje, proč mimozemšťané nejsou mezi námi, ale už ne to, proč mimozemské civilizace nevysílají i do prázdných oblastí své signály.

Zdroj. Stephen Webb: Kde tedy všichni jsou? Fermiho paradox a problém mimozemského života, Paseka, 2008

autor Pavel Houser