Student World

První zákazy alchymie přišly v antickém světě ještě dříve, než zde zvítězila křesťanská ortodoxie. Pokud dnes víme, nejstarší edikt proti alchymistům vydal na přelomu 3. a 4. století císař Dioklecián. Co ho k tomu vedlo?

Důvod je paradoxní. Diokleciánovi nešlo o to, že by alchymie byla nějakým ďábelským uměním, ani v ní nespatřoval podvodné šarlatánství. Byl naopak přesvědčen, že alchymie funguje a alchymisté jsou schopni vyrobit zlato. Zákaz měl charakter ekonomický – císař se domníval, že alchymie podkopává fiskální stabilitu římské říše. Je to tedy trochu podobné, jako když je dnes zakázán domácí tisk bankovek :-).
Roku 296 přitom došlo nejen k zákazu alchymie, ale i pálení příslušných spisů.

A z trochu jiného soudku. Kde se vlastně vzalo slovo elixír? To bylo totiž tak. Helénistická a později arabská alchymie byla často přesvědčena, že kovy jsou výsledkem míšení síry a rtuti (z dnešního hlediska je to hodně divná představa úplně mimo jakékoliv experimentální výsledky). Kovy lze podle této logiky tedy rozdělit na síru a rtuť a jejich nějakým dalším spojením (třeba v jiném poměru) získat zlato.
Je ale jasné, že samo o sobě tyhle procesy nějak nefungují. Alchymisté, než aby revidovali přesvědčení o kovech složených ze síry a rtuti, tedy došli k závěru, že celou proceduru musí umožnit až další látka – xieron či tinktura (jak ji nazývá Zósimos ve 3. století), v dnešní terminologii katalyzátor. Ze slova xieron je pak odvozen arabský výraz al-iksír a z něj, když se ve 12. století začala v Evropě šířit arabská věda, také slovo elixír.
Logika pak vedla k úvaze zhruba v tom smyslu, že cokoliv, co dokáže přeměnit kovy ve zlato, je nejspíš samo zázračné a jistě to dokáže i leccos dalšího. Odtud se pak odvozuje honba za různými elixíry mládí či nesmrtelnosti.
Podobný vývoj proběhl také v Číně. Zdejší alchymie se zaměřila na "medicínské" aspekty alchymie od počátku, o výrobu zlata zde nikdo příliš neusiloval. Podle historika Josepha Needhama zemřela celá řada čínských císařů paradoxně následkem otravy látkami, které jim měly zajistit nesmrtelnost a věčné mládí.

Zdroj: Paul Strathern: Mendělejevův sen, BB art, Praha, 2005

autor Pavel Houser