Kde se vzaly prstence velkých planet, proč některé planety prstence mají a jiné ne?
Teorií je celá řada, v zásadě je však lze rozdělit na dvě hlavní. Podle první koncepce existují prstence stejně dlouho jako planety, tedy už od počátku sluneční soustavy. Prstence by vznikly prostě z "kosmického smetí", které obíhalo příliš blízko planet – slapové síly v tomto případě zabránily, aby se zformoval měsíc. Druhá představa pokládá prstence za cosi vývojově mladšího než vlastní planety.
Dnes převládá právě tento druhý pohled, jenž jako možné vysvětlení uvádí, že zdrojem prstenců jsou původně celistvé měsíce, které např. rozdrtil náraz komety.
Hmota v prstencích má mít stále onen původní nepravidelný tvar, protože gravitační síla je příliš slabá, aby drť dokázala zformovat do tvaru koule (podobně i asteroidy jsou z téhož důvodu tvořeny vesměs nepravidelnými úlomky).
Zdá se přitom, že prstence nejsou stabilní soustavou. Oběžné dráhy se díky komplikovaným vzájemných gravitačním interakcím stáčejí dovnitř a část hmoty dopadá zpět na povrch planety. Hmota tedy musí být neustále doplňována, vesměs z dalších měsíců planety.
Měsíc, který poskytne materiál pro prstence, by přitom měl být relativně malý – z velkého měsíce, který má také větší gravitační působení, dokáže uniknout pouze menší množství hmoty. Spíše se pak bude jednat o prach než o materiál, z něhož jsou tvořeny prstence (a takový prach může být odnesen třeba i pouhým kosmickým zářením).
Lze tedy říci, že planety bez malých měsíců, jako je např. i Země, nejsou příliš dobře disponovány pro prstence. I kdyby je měly, tento prstenec by směřoval ke svému zániku.
Zdroj: Scientific American české vydání, únor 2002
