Student World

Laureát Nobelovy ceny vyzval vědce k vývoji nových technologií, schopných využívat alternativní zdroje energie ze Slunce a zemského jádra.

Profesor Richard Smalley (http://www.nobel.se/chemistry/laureates/1996/smalley-autobio.html) z texaské Riceovy univerzity, laureát Nobelovy ceny za objevení buckiminsterfullerenu, sice často nesouhlasí s „otcem nanotechnologie“ Erikem Drexlerem, ale shoduje se s ním v názoru, že nanotechnologie představuje pro lidstvo v blízké budoucnosti obrovskou šanci. V nedávných dnech, 19. – 22. srpna 2003, byl Smalley jednou z hlavních osobností vědeckého setkání CANCOM 2003, které pořádala kanadská Ottavská univerzita.

Jak je jeho zvykem, hovořil ve svých přednáškách profesor Smalley nejen o perspektivách nanotechnologie, ale o širších souvislostech a problémech, které může „nanotech“ v dalších letech dopomoci řešit. Doslova na smeč mu přihrál nedávný šokující výpadek elektřiny, Američany označovaný jako „blackout“, který v polovině srpna postihl celé východní pobřeží Spojených států a jih Kanady a který byl dosud největším výpadkem elektřiny v historii.

„Musíme to říci na rovinu,“ nechal se slyšet profesor Smalley, „energetická otázka je jedním z nejdůležitějších problémů, jemuž již dnes lidstvo čelí. Především musíme najít alternativu k ropným produktům. Potřebujeme najít čistý, nenáročný a levný zdroj energie, který bude schopen uspokojit potřeby 6 miliard lidí, kteří dnes obývají naši planetu, a 10 miliard lidí, kteří, jak předpokládáme, zde budou žít na konci století. Čím bude nová technologie výroby energie levnější, čistší a univerzálnější, tím méně bude lidského strádání, tím méně bude příležitostí k válkám a teroristickým útokům.“

Profesor Richard Smalley samozřejmě není prvním, kdo vyzval k intenzivnějšímu vývoji alternativních technologií výroby energie, které by postupně zcela nahradily jak energii získávanou z fosilních paliv, tak energii vyráběnou jaderným štěpením v atomových elektrárnách. Vedle běžných alternativ, jež nabízejí ekologové a které jsou stále bohužel velmi nedostačující, Smalley připomněl, že právě vývoj nanotechnologie může skýtat obrovský potenciál nových zdrojů energie, ukrytých i ve zdánlivě triviálních fyzikálně chemických procesech.

A jeho představa pro další desetiletí? Energie ze Slunce a zemského jádra! „Někomu se to může zdát jako obehraná písnička, která zní poněkud falešně,“ řekl profesor Smalley, „ale Slunce i zemské jádro je pro nás šancí, alespoň v horizontu příštích padesáti let. Dosud nevím, jakým způsobem by získávání energie z těchto obrovských zdrojů mělo probíhat, ale právě od toho je zde věda, aby hledala nová, efektivní řešení.“
Americký vědec dále připomněl, že právě rozvoj nanotechnologie je příslibem i pro energetickou oblast. V laboratořích se např. testují nové látky, mezi jejichž příznivé vlastnosti patří supravodivost. Smalley se zmínil o tom, že dosud neznáme jediný způsob, jak efektivně elektrickou energii skladovat. Pokud by se takové řešení objevilo, byl by to revoluční předěl v historii lidstva. Dnes se převážné většině vědců zdá možnost skladování energie neuskutečnitelná, neboť se zdá, že odporuje fundamentálním fyzikálním zákonům. Ale je možné, že výzkumy v oblasti nanosvěta nás mohou brzy příjemně překvapit. Na výzkumnících pak bude, aby našli technologie, jak tyto experimenty přenést z laboratoří do denní praxe.

Více informací:

Riceova univerzita
http://www.rice.edu

CANCOM 2003
http://www.cancom.carleton.ca

autor Jan Kapoun